Drž mě za ruku (S01E04)

Třetí díl Last of Us stál do velké míry na vlastních nohách, představil jeden ukončený příběh v rámci širšího narativu, čtvrtá epizoda v režii Jeremyho Webba se ovšem vrací k hlavní lince. I tentokrát je poznat, že se tvůrci snaží o maximální věrnost hrám skrze různé lokace, atmosféru jistých momentů i samotných dějových prvků, i tentokrát se ovšem seriáloví tvůrci vydávají tak trochu vlastní cestou. Jedním důkazem za všechny budiž ve hrách neexistující postava - Kathleen.  Melanie Lynskey je pro mnohé lidi především krapet šílenou Rose ze seriálu Dva a půl chlapa, hraní komplexnějších rolí jí ovšem též není cizí. Nejde tak o tak výrazné překvapení jakým byl v minulé epizodě Nick Offerman v roli Billa, přesto se jedná o další památný výkon. Z její Kathleen jde snadno respekt, kdy působí jako krutý vůdce, zároveň se jí ovšem daří ponechat své postavě lidskost. Nečernobílost jednotlivých situací je očividná v obou herních Last of Us, především při realizaci adaptace druhé videohry bude povinností se na různé události dívat z různých úhlů pohledu. Pro seriál originálně vytvořená Kathleen se zvládne za celou epizodu představit jako dostatečně výrazná postava, kdy bude zajímavé sledovat směr, kterým se postavá v seriálovém světě vydá. Vzhledem k její neexistenci ve hrách je její budoucnost velkou záhadou, při vzpomínání na Billa a Franka je poté jasné, že se tvůrci skutečně nemusí ani příště bát jít trochu svou cestou. Minule bylo akce jako šafránu, tentokrát je jí krapet více a opět zvládá připomínat pasáže z her. Last of Us se v tomto ohledu nadále jeví jako ideální kompromis v rámci toho, jak pracovat s videoherní adaptací, zanechat nějaký zdrojový materiál a zároveň dodat prvky kinematografie. Dost možná by nebylo ideální, aby na podobná pravidla přistoupily hned všechny videoherní adaptace, minimálně Last of Us ovšem naznačuje, že by podobný recept mohl do budoucna fungovat. Dochází k dalšímu sbližování Joela a Ellie, kdy se jejich pouto zdá být silnější a silnější, důkazem budiž jedna z posledních scén, která opět vyvolá úsměv na tváři v kontextu toho, že přesně tak nějak by seriál měl se vztahem těchto dvou postav pracovat a budovat si tím cestu k finále. Pokud se tvůrci budou nadále víceméně držet příběhu první videohry, pouto mezi nimi ještě více poroste, tvůrcům se již ovšem teď daří zasít semínka.  Pochválit se musí Bella Ramsey. Videoherní Ellie sice není vůbec podobná, přesto se jí nadále daří prodávat postavu, která se s tragédií snaží vyrovnávat skrze humor a nevyzpytatelný jazyk, základní rysy jsou tak ponechané. Pedro Pascal poté zvládá v roli Joela prodat fakt nejvíce klíčový - Ellie začíná vnímat jako náhradu za svou dceru Sarah. Svět mu kdysi dávno vše vzal, nyní dostává druhou šanci.  Kvalitu produkčních podmínek lze poté objevit ve zdařilém užití ruční kamery, díky detailům lze v jistých momentech akci vnímat v podstatě z první řady. Kamera dokonce někdy vyvolává pocit, že se tu někdo snaží o zachycení herních prvků, Webb má přitom naštěstí za kamerou i cit k citlivějším momentům. Právě on pátou epizodou naváže na sám sebe, snad mu nastavená kvalita vydrží.... (06.02.2023) (menej) (viac)