The Last of Us

S01: ideoherní adaptace jsou často předurčené k neúspěchu. Většinou se buďto maximálně snaží o věrnost hrám, kdy ovšem fungující ve videoherním prostoru nefunguje v rámci filmového/seriálového média, nebo dochází k příliš výraznému odklonu. Jde o věčný spor, který pochopitelně nemůže vždy potěšit ani fanoušky původní videoherní předlohy a ani laiky, kterým herní mechanizmy a zákonitosti nic neříkají. Videoherní Last of Us se ovšem stalo takovým fenoménem, že se zákonitě očekávala nějaká výraznější péče. A to se stanou. Na seriálové adaptaci se tak nejen výrazně podílel režisér dvou původních videoher, Neil Druckmann, ale především za ním stojí Craig Mazin, tvůrce skvělého Černobylu. Casting Pedra Pascala a Belly Ramsey sice mohl leckoho rozdělit, propagační materiály ovšem vyvolávaly dojem, že se seriálová adaptace skutečně nachází v pravých rukou a přitom se někdo poučil o zlatém kompromisu. A na výsledku je to znát.   Původní videohře je seriálové Last of Us víceméně věrné. Příběhem, výpravou, jednotlivými designy, charaktery postav. Last of Us není klasickou videohrou, kdy jde sice o survival záležitost, důležité je ovšem především pouto mezi dvěma hlavními hrdiny. A právě seriál dokáže více na rozdíl od hry vytěžit jednotlivé budování emocí. Trochu pochybně sice může působit fakt, že tvůrci postavy nadále rozvíjejí především skrze flashbacky, výsledek ovšem přináší to správné ovoce. Postupný vývoj vztahu Joela a Ellie a především jeho vyvrcholení ve finále seriálu tak zvládne připomenout stejnou sílu, kterou přinesl konec původní videohry. Mnoho aspektů navíc seriál zvládá vytěžit a emocionálně prodat mnohem více. Joelovo velkou ztrátu, Postavy Billa a Franka v podání Nicka Offermana a Murray Bartletta, rozšiřování mytologie a skutečnou nepříjemnou atmosféru, kterou post-apo svět vyvolává.   Last of Us tak nenabízí tolik akce a hororových pasáží, jako videoherní zdrojový materiál a mnoho fanoušků původní hry tím pochopitelně může snadno rozčílit, tím je ovšem očividnější, že jde tvůrcům seriálu o něco úplně jiného. O ty pravé emocionální vrstvy, které se v příběhu původní hry skrývají a které v seriálové adaptaci zvládají více zazářit. Šestice režisérů (kromě Mazina a samotného Druckmanna také Peter Hoar, Jeremy Webb, Jasmila Žbanić, Ali Abbasi) zvládají po dobu 9 epizod držet vysoce nastavenou laťku, časem je navíc více a více poznat, že navzdory debatám nejsou Pedro Pascal a Bella Ramsey pochybnou volbou. Důležitá je nejen jejich chemie, ale i prodání stěžejních emocí, na kterých se postavy vyvíjejí. Především Joel v rámci seriálu odhaluje svou lidštější stránku a díky podání Pascala zvládne působit jako ještě tragičtější postava. Pár let nazpátek by sice mnoho lidí nezkouslo nikoho jiného než Hugha Jackmana nebo Joshe Brolina, pravda se ovšem ukázala a Pascal potvrzuje pozici vítěze.   Herci, kteří propůjčili tvář postavám v původní hře se objevují v rámci nejrůznějších menších či větších roliček, zazářit se ovšem daří nejen Pascalovi a Ramsey. Vynikající Nick Offerman, který je ve vážné poloze stejně fenomenální jako v obvyklejší komediální, opět fantastická Storm Reid v roli Riley, Gabriel Luna jako Joeův bratr Tommy či kanibalský David v podání Scotta Shepherda. Last of Us se odehrává po zániku moderní civilizace, tento svět poté není černobílý. Vznikají frakce, na každého člověka má zánik klasické civilizace svůj vliv, někdo je nucen přinášet oběti v rámci vyššího dobra. Na rozdíl od jiného populárního seriálu od HBO (Hra o trůny) mají tvůrci štěstí v tom, že znají příběh, kterým se vydává druhá videohra a mají díky tomu výhodu v tom, že pro pokračování vývoje zvládnou vystavět půdu. Druhá videohra je totiž ještě o poznání méně černobílá a role postav v příběhu snadno svádějí k filosofickým debatám. A tímto způsobem se daří vykreslovat nejrůznější postavy, které nelze škatulkovat, každý prostě nějak žije ve světě, který již nepoznává. Někdo více humánně a někdo více animálně.   Na výsledném seriálu jsou vidět produkční hodnoty, kdy se skrze častou sázku na ruční kameru daří umocňovat autenticitu a prožívání stěžejních emocí s ústředními postavami. S Clickery nebo Bloatery se sice pytel neroztrhne (design je věrný předlohám a působivý), seriálu ovšem rozhodně nechybí momenty napětí. Jsou znalci původní hry v nevýhodě vzhledem k faktu, že nazpaměť znají příběh původní hry? Dost možná ano. Jak už to ovšem u znalosti předloh bývá, o to více je prostoru k radosti z toho, že se někdo skutečně snaží vzdávat původnímu materiálu maximální poctu, přitom na to chce skutečně tak krapet trochu jinak. Úvody prvních dvou epizod se snaží virus spojený s houbami zasadit do kontextu autentické globální pandemie, která i díky nedávnému šílenství s COVIDEM-19 zvládá zaujmout. Zjednodušeně by se dalo říct, že hra jistě prodává jisté momenty lépe, jiné momenty naopak v součtu prodává lépe seriál. A není právě toto definice té ideální adaptace? Musí být správná adaptace maximálně věrná? I tyto úvahy pochopitelně budou svádět k dalším a dalším debatám, jisté ovšem je, že seriálové Last of Us pořád patří mezi nejlepší adaptace videoher. A tvůrcům se po konci 1. série snadno věří, že za pár let s 2. sérii zvládnou nezklamat.... (13.03.2023) (menej) (viac)

Upozornění na úvod: narozdíl od většiny uživatelů jsem obě hry hrál, tudíž vím, o čem píšu:))______Těšil jsem se hodně, protože TLoU hry patří spolu s hrami od Quantic Dream a prvním Life is Strange mezi špičku žánru výpravných dospělých příběhových her. Navíc HBO slibovalo větší kvality než Netflix, autor hry Neil Druckmann a autor Černobylu Craig Mazin mezi hlavními tvůrci taky vzbuzovali velký optimismus. Sestavu doplnili režiséři jako Ali Abbasi nebo Jasmila Zbanić (tedy tvůrci oceňovaných festivalových filmů, žádní noname seriáloví nádeníci). A výsledek naštěstí nezklamal. Hlavním plusem je to, že seriál je hře velmi, velmi věrný, mnohé dialogy jsou slovo od slova. Pár odlišností tu je (o tom dále), ale nekonalo se žádné radikální přepisování, jak je často zvykem). Trochu jsem měl obavu z hlavních herců, protože se předlohám příliš nepodobají, ale Pedro Pascal i Bella Ramsey si mě získali tak, že mi teď už připadají víc jako ti praví Joel a Ellie než jejich herní předlohy. Dokonce ani znělku jsem ani jednou nepřeskočil. Moje jediná větší výtka je, že většina epizod by klidně mohla být o 20 minut delší! (u většiny seriálů si říkám pravý opak). Přidaný čas by se mohl věnovat další interakci s postavami (některé vedlejší se tu fakt jen mihnou), ale i akčním scénám. Nepatřm mezi ty, co si TLoU pletou s The Walking Dead a chtějí v každém díle masakr zombíků (seriál TWD i hry od Telltale jim to splnili, zombíci byli v každé epizodě, často pod dost trapnými dějovými záminkami), ale pár akčních scén navíc by přece jen neškodilo (ne kvůli mně, já naopak oceňuji, že někdo měl odvahu udělat výpravný dospělý postapo seriál téměř bez akce, ale právě kvůli těm děckám, co se u dialogů nudí, zbytečně to seriálu snižuje celkové hodnocení). _________ Nyní blíže k jednotlivým epizodám: E01 - skvělý úvod, kde se ještě nic neděje, ale atmosféra by se dala krájet. Pak přijde šok a vstup do postapo světa. E02 - nejlepší scény s nakaženými v celém seriálu, a přesně podle ducha hry. E03 - příběh o osamělém soužití dvou gayů napříč dlouhými roky ve zničeném světě sice příliš neposunul hlavní děj, ale bylo to napsané a natočené tak dobře, že by to obstálo i jako samostatný film. Jedna z největších změn oproti hře, která byla jen z pohledu ústřední dvojice. E04 - epizody tady nehvězdičkuju, ale tohle je jediná, které bych nedal pět, ale jen čtyři. Protože se toho v ní moc nestalo a jen jsme se přesunuli do dalšího města. Atmosféra pořád výborná, ale chtělo to prostě prodloužit z 45 na 75 minut a přidat něco víc ze hry. E05 - konečně se víc seznámíme se dvěma bratry a dojde na ten největší masakr v seriálu (stále ale slabý odvar proti hře:). E06 - znovu se setkáváme s Tommym, oproti hře tu uvidíme celé městečko (druhá větší změna). Dojde k prvním větším emotivním scénám mezi Joelem a Ellie. Bitka v kampusu je bohužel trochu odfláklá. E07 - nejhejtovanější epizoda, bohužel mnoho mentálně nepříliš vyspělých uživatelů CSFD je úplně mimo. Tato epizoda není žádná výplň, naopak přináší mnoho informací o pozadí Ellie, o které jsme (myšleno nehráči) nevěděli skoro nic. Jejích několik hodin štěstí, které stráví se svou nejlepší kamarádkou v "zázračném" obchoďáku, kde si užívají u nám samozřejmých věcí a zapomenou na bídu každodenního života ve zničeném světě, a které jsou zakončeny první pusou a krutým vystřízlivěním, kdy Ellie musí svou lásku zabít, to vše je tou nejlepší a nejemotivnější částí celého prvního dílu hry. A seriálu se to povedlo zachytit velmi dobře (s drobnou výtkou, že nakažených v obchoďáku mohlo být víc). E08 - epizoda s kanibaly (oproti hře se dozvíme více o celé komunitě), kde si Ellie projde dalším očistcem. E09 - finále, bohužel jen 45minutové. Oproti hře uvidíme i matku Ellie a dozvíme se, proč je Ellie imunní (to možná ani nutné nebylo, když jsme to nevěděli, fungovalo to lépe). Pak žirafy, nejoptimističtější scéna ze hry naštětí nechyběla (trochu mě hlodaly obavy). Pak závěr v nemocnici se skvěle vygradovaným finále v podobě přesně vypointovaných vět, co tnou do živého.__________ Na druhou sezonu se těším, i když druhý díl hry mám rád méně, a obávám se, že zápletku většina diváků-nehráčů nerozdýchá a hodnocení bude ještě nižší. (17.03.2023) (menej) (viac)