Stážista

Miluji, když někdo z obyčejné látky udělá neobyčejnou věc. Stážistu jsem vybral na základě milého námětu, ale upřímně jsem čekal spíše "jen" dobrou tuctovku. Nakonec je to film, u kterého mi dochází slova. Mě osobně se emočně neuvěřitelně dotkl, nesmírně mě to dojímalo... Upřímný feel-good film se srdcem na správném místě, vážně díky za takové filmy. (02.11.2015)

Stážista je hrozně příjemný film, je z něj cítit taková pohodová, rodinná atmosféra. Příběh založený na důchodci, který jde pracovat do moderní, úšpěšné firmy, kterou vede mladá žena, je opravdu skvělý. Nevěřil jsem, že mě to takhle zaujme, ale ten vztah mezi Benem a Jules, který sledujeme jak se postupně vyvíjí, je úžasný. Moc hezký film, který vás zahřeje u srdce. A musím vyseknout velkou poklonu Robertu De Nirovi, protože ten byl famózní, takhle brilantní výkon jsem už dlouho neviděl. (10.05.2017)

Stážista je neuvěřitelně miloučký až naivní film, kterému podkopává nohy přemrštěná stopáž a ono zkreslení reality. Pozitivně laděných filmů není nikdy dost, v tomto případě ale ona zmíněná naivita bila místy až moc do očí. Příběhově se jedná o předvídatelný, ale mile zahraný film, který ničím nepřekvapí, neohromí, ale ani neurazí. Až na dobrodružnou "misi" s mazáním mailu nenabízí film moc humorných scén, což byla škoda. Meyers má na kontě rozhodně povedenější kousky. (08.06.2023)

Nostalgická utopie, která celou stopáž těží jen z imaginární morální kvality generace dnešních důchodců a jemných vmetání facek té mladší, zkažené a nepoužitelné. Jistě, De Nirovi vrstevníci hrdinsky vypalovali vesnice ve Vietnamu, znásilňovali pěstitelky rýže a na opiu vydlabávali mozky rákosnickým dětem z lebky bajonetem, ale když on ten Niro vypadá tak strašně elegantně a žužu, že museli být úplně všichni gentlemani, stejně jako když v těch šedesátých tvrdili jeho rodiče jak byli gentle lidi z předválečné Ameriky a ti hipící jsou vtipem evoluce. Jistý filosof Hugo Toxxx v jedné ze svých nejslavnějších prací pravil: "Každá generace bude srát na tu druhou", on to myslel jako dvojsmysl v podobě vydělávání peněz, ale pravdivé je to i samo o sobě. Robertek tedy celý film sentimentálně podává pomyslný robertek k uspokojení úplně všech postav, které si se svými pseudoproblémy nevěděly rady, dokud se na scéně v plné polní neobjevil předsenilní důchodce s kapesníkem v saku a kalkulačkou v kufříku. Ten film bohužel není vůbec ničím vtipný, ačkoliv má být komedií, je pouze příšerně uslzeně naivní a místo za bránici chce tahat za emoce. Místo aby stavěl důchodce do vtipných a pro něj nepochopitelných situací dnešního světa, naopak z něho dělá hlásnou troubu dnešního světa, který během deseti minut školí všechny ostatní a ti mu jen s propiskou a bločkem v ruce naslouchají jak severokorejští generálové Kimovi při prohlídce nejmodernější techniky v podobě zrezivělé ponorky z roku 1929. 44% (23.01.2016)

Po Alu Pacinovi nalezl svou Druhou mízu i Robert De Niro. A já jsem z toho naměkko. Čistý a upřímný příběh, kterému nemám co vytknout, protože film tu hraje až druhé housle, a to kdo ví jestli. Ben je dědek, jakým bych jednou chtěl být a Jules holka, jakou chci mít. Na mistrovství světa ve hře očí by tihle dva rozsápali i sedmihlavou saň, dvě hodiny s nimi byl ten nejkrásnější čas strávený letos v kině, a to mi věřte, že tam jsem často. (31.10.2015)