Pieseň mora

O tom, že je neradno zatvárať negatívne emócie do zaváraninového pohára. Človek by čakal, že to bude len vizuálne úchvatné, ale je to vybrúsené aj po naratívnej stránke. Celé je to postavené na paralelizmoch. Rozprávkové bytosti majú svoje zrkadlové postavy v realite a mýtický príbeh tak reflektuje ten reálny. Hlavným hrdinom príbehu nie je Saoirse, ale jej brat Ben, ktorý sa musí vyrovnať so životnou stratou, a ktorý musí prekonať svoj žiaľ. Film je zároveň príbehom o tom, ako sa z Bena stáva dedič rozprávačskej tradície a tak sa dá považovať za meta-príbeh, čiže pojednanie o samotnej povahe rozprávanie. Prechod medzi jednotlivými úrovňami reprezentácie je vo filme formálne podporený použitím dvoch výtvarných prístupov. Rovina reality je zobrazená skôr v ostrej grafickej linke a prechod do sveta mýtu je indikovaný technikou maľby vodovými farbičkami. Film je nielen spracovaný 2D klasickou animačnou technikou, ale dáva dokonca košom akejkoľvek perspektíve a obrazy vyzerajú ako z čias, keď tento výdobytok renesancie ešte nikto nepoznal. Celé to pôsobí ako jeden prenatálny sen, nemeral som to, ale sú tam pasáže, kde sa podľa môjho odhadu minimálne 5 minút nepovie ani jedno slovo a je pozoruhodné, že to deti sledujú ako pribité na sedačke. (21.04.2015)

Vyzerá to krásne, postavičky sú roztomilé a hodí sa to k vianočnému času. Len neviem, či sa budú v príbehu vyznať deti, keď som sa v ňom nevyznal ani ja. Kto je kto v írskych mýtoch a tak podobne. Ale ostal mi priestor práve na obdivovanie takmer až avantgardnej animácie. Grafik je animátor: kubista a surrealista, čo dáva priestor pre rôzne geometrické tvary a vzájomné súvislosti. Napríklad tie štyri sovy v okne. Možno (asi skôr určite) si ešte film niekedy na Vianoce pozriem (možno už o pár dní), utriedim si nezrovnalosti a zvýšim hodnotenie. (19.12.2015)

Především děkuji programovému oddělení FF v Chotěboři, že kromě spousty hororů, sci-fi a fantasy filmů zařadily do programu festivalu i tento animovaný skvost. Myslím, že chybu neudělali, protože do Chotěboře jezdí vesměs publikum, které se zajímá o filmové zajímavosti, a tak se kino zaplnilo téměř celé. (A jedná se o první film, u kterého se na konci tleskalo.) Animace je netradiční, o to více funkční, pohádka je vkusně vyprávěna a nemá předvídatelný děj. Snímek funguje velmi dobře na lidské emoce, kromě výtečné animace se totiž opírá i o skvělý hudební doprovod, včetně hlavní písně... Rozhodně jsem rád za tento zážitek a snímek doporučuji :-) (14.07.2015)

Kdo si rád oddychne od neustále hláškujících moderních animáků, tak zde si přijde na své. Krásně odvyprávěný zajímavý pohádkový příběh zacílený na mýty v běžném životě, skvěle vykreslené postavy, jenž probudí i ty nejniternější emoce a naprosto kouzelná hudba. Jednodušší animace vůbec nevadí a naopak navozuje tu správnou atmosféru, která dělá příběh ještě více atraktivnější a pohádkovější. /80%/ (Kino - Prom.) (04.04.2015)

Přijít při narození sourozence o maminku není úplně nejlepší předpoklad pro sourozeneckou lásku. Němá sestra vás k citům nepřemluví a morousovitý otec taky není úplně to nejpotěšeníčkovatější potěšeníčko. Pak už fakt, že je babička protivná sůva, přijímáte s nadhledem svých zralých devíti let. Do toho poklidného marastu najednou vpadne protivná sůva s myšlenkou, že se musíte přestěhovat do města. Naštěstí váš bobtail má geny Gora a GPS, takže se navzdory svému orientačnímu smyslu se psem shledáte a pokračujete v cestě správným směrem. Averze vůči sourozenci je průběžně obrušována zobáky zlých sov (tentokrát ptáků, nehledejte souvislost s dříve zmíněnou babičkou) a kameny. Jak bez citu musí být ten, kdo blízkého vidí trpět, může ho bolesti a zraňujících citů zbavit a neudělá to. Nejlepší je být z kamene (toho Huga vykrádám vědomě), nic necítit a ani se nehýbat. Šťastní kvadruplegici! Kde je v koprodukci Izrael, který zjevně dodal cvičené tuleně? Poselství filmu jsou dvě. 1. I když jste prepubertální blonďatý chlapec, co intenzivně potřebuje rovnátka, můžete být užiteční. 2. Nikdy nešukejte tuleně. (22.03.2015)