Pieseň mora

Bylo nebylo, na starém bělidle panovaly temné časy. Zbídačené kozy už nedávaly tolik mléka co kdysi, slepice též snášely pomálu a nedaleká pole zela ubíjející prázdnotou. Starý kovář Mrdumil se svoji ženou Varlenou se snažili situaci napravit, seč jim společné síly stačily, ale bída byla neúprosná. Co je však trápilo mnohem více, nežli smutné pohledy na znepokojující pustotu, byla jejich dcera Gertruda. Byl sychravý podvečer, Varlena zrovna škrobila Mrdumilovy varlata, za přivřenou okenicí si hrála dvě koťátka, vzájemně si lízajíce anální otvory, když v tom Mrdumil zčistajasna vyhekl "Drahá Varlenko, měli bychom dceři dohoditi nějakého nápadníka, ještě nikdy nesdílela lóže s mužem!". Varleně zlehka zasvrběla kunda a posléze nadějně pronesla "Však ona to holka nějak zvládne, i když je jí teprve čtyřicet." "Zítra bude vískou projíždět princ Honislav," pokračoval Mrdumil "poprosím jej, zdali by nebyl natolik milosrden a Gertrudu neobhospodařil." A jak kovář řekl, tak se i stalo. Na druhý den ráno postávala Gertruda před stodolou s připraveným lůnem, křečovitým úsměvem nešikovně maskujícím paradentózu a hustými kadeřemi černých chlupů na mužných lýtkách, bezděky vlajících ve vzduchoprázdnu. "Nu tož," zahromovala Gertruda "konečně mi tu píču někdo vymete!" A náhle se zjevil on! Překrásný elegantní manekýn, ze kterého se jí ztopořily všechny tři vlasy na hlavě. "Ty musíš být spanilá slečna Gertruda, je tak?" pověděl chraplavým, mužným hlasem. "Ano, je to tak, můj pane." Honislav beze slov popadl Gertrudu kolem pasu, odkráčel s ní do stodoly, tam její tělo uložil na vlhký slamník a záhy jí zpod šatů stáhl teflonové prádlo. "Smrdí ti kunda!" zapěl tiše do dáli. "Ale Honislave," opáčila Gertruda ustaraně "vždyť to je přeci přírodní vůně vzácné neposkvrněnosti!" Honislav na svoji milovanou významně pohleděl a souhlasně zamumlal "pravdu díž, milá má nevinná, pojďme tedy na to!" A tak Honislav Gertrudu jedním přesně mířeným mrdem zprofanoval a objemnou závějí semenné plazmy jí burácivě potřísnil kalikovou náprsenku a polovinu ohavného obličeje. "Tak jaký jsem byl, drahá?" optal se pyšně. "Bylo to neuvěřitelně romantické, velevážený Honislave, jste rozený milovník!" procedila Gertruda mezi zuby, snažíc se z nich vysrkat poslední zbytky lepkavého ejakulátu bohatého na vápník. Honislav se vítězoslavně poplácal po mohutných bedrech, Gertrudě špičkou prstu setřel lesknoucí se krůpěji mrdky z koutku rtů a zasněně jí pohleděl do šedého zákalu. "Já vím..." V ten moment se zpoza obzoru vynořilo ohnivě planoucí slunce, štěbetavé ptactvo rozehrálo svoji velkolepou árii a i ty kočky si své prdele lízaly konečně s radostí. Gertruda s Honislavem spolu žili šťastně až do léta páně 1942, kdy do země emigrovali nacističtí pohlaváři a celou osadu vyvraždili. A pokud je nikdo nepohřbil, tak v bramborových polích jejich ostatky hnijí dodnes... mno, tak jsem čekal něco na tento způsob, tedy takovou pohádku pro dospělé, ale Plíseň kůže je pohádkou jen a jen pro děti. Proto mi trochu uniká, proč tady z toho každej teče jak latrína, neb zas tak hustodémonský to nebylo a pokud je vaše IQ vyšší než dnešní datum a nejste pětiletý capart obdivující pastelové barvičky, tak tady tuto napomádovanou nudu asi nebudete tak květnatě glorifikovat. Každopádně dvě pizdy dávám za jednoduchou a rozkošnou animaci, jež mi dala vzpomenout na ty dětské vlhké noci, které jsem neúměrně dlouho trávil pod peřinou s komiksovým hentai pornem vlastní výroby. (22.03.2015) (menej) (viac)