Gombíková vojna

Nepřečetl jsem si dopředu, o čem film je ani o žánru. A tak když se objevil poprvé nůž v chlapeckých rukou, trošku mě zamrazilo. A pak už jsem se nechal unášet na vlnách sentimentu, neposkvrněného dětského světa plného čestnosti a dobrodružství ala Foglar, kde není místo pro podrazy (a když už, tak jsou náležitě potrestáni). Pevné místo zde mají nesmlouvaví a tvrdí otcové dětských hrdinů. Jenže jejich výprava za hledáním Lebraca probíhá a skončí tak, jak říká životní moudro: "muži nikdy nepřestanou býti dětmi". (30.12.2012)

Citlivá klasika na motivy legendárního románu Louise Pergauda. Lovreňáci a Velraňáci definují správně ráznou partu, zdá se mi, že v dnešní době pouze romantizujícího vzezření. Ta jejich "neposkvrněnost" není náhodná, protože stejně idylicky vyhlíží další postavičky, v čele s laskavým panem učitelem. Tahle pohádka potěší a pobaví, ale zajímá dnes ještě někoho? (31.03.2006)

Nevěřil bych, že mě tento film bude bavit, ale opak byl pravdou. Knoflíková válka o dvou skupinkách kluků, kteří proti sobě válčí všemi možnými způsoby je mezi válkami opravdovou vyjímkou. Neteče tu krev, to ani náhodou. V těto válce tím nejcennějším pokladem jsou vaše šle a knoflíky jak napovídá název. Film jsem viděl s vynikajícím českým dubbingem a asi jako každý nemůžu zapomenout na tu pověstnou větu - Kdyby sem to býval věděl, tak by sem sem býval nechodil. Velice milý snímek pro všechny věkové kategorie. (29.11.2009)

CHCI BÝT ZASE MALÝ KLUK. Chci zase řešit tak veliké problémy jako jsou roztržené kalhoty, utrhané knoflíky. Chci chodit s partou stejně bojovně naladěných kamarádů a provést nějakou klukovinu jiné partě na druhém konci městečka. Pozdější vzpomínky na toto vše totiž působí na "dospěláka" jako hřejivý balzám a uklidňující lék na mnohem podstatnější problémy, se kterými se musí denně vyrovnávat. Film, který i přes nepatrně smutnější závěr toto vše muže připomenout, a proto ho velmi rád doporučuji, a to nejen dětem. (02.09.2009)

Tak tohle je vážně klasika. Vždycky si vzpomenu na tu legendární větu, kterou pronese ten mrňous. Tu mám vrytou hluboko pod kůží. Občas ji používám a super je, když se na to někdo chytne. Atmosféra francouzského venkova se všemi těmi postavami byla dokonalá. Jak málo v té době stačilo ke štěstí. To už dneska není vůbec možné. Neustále se k tomu to snímku vracím. Působí na mě jako magnet, kterému se prostě nedá odolat a já mu ani odolávat nechci. (12.04.2012)