Mikrób a Gasoil

Kdybych byla sama ještě školou povinná, tak docením tuhle milou road movie asi daleko víc než teď, kdy se mílovými kroky blíží padesátka. Dovedu si živě představit, jak bych byla nadšená z toho místy dramatického putování dvou dospívajících kluků okolečkovaným zahradním domkem. Problém vidím především v tom, že to je ve výsledku vlastně hlavní devíza filmu, přičemž veškeré dějové odbočky tak nějak vyšumí do ztracena a i přes občasnou vtipnost poměrně dost nudí. Závěr je ale docela povedený. (30.04.2020)

"Trochu se to třese, ale je to bezpečný způsob přepravy." Osobně bych tento nápaditý film přirovnal k závodnímu běžci, který se již hodně dlouho před závodem, pečlivě i svědomitě připravuje ve startovním bloku k tomu, aby plný optimismu či entuziasmu úspěšně vystartoval ke sladkému vítězství, jenže na kterého těsně před koncem přijde krize, začne ho píchat u srdce a do cílové rovinky pak doběhne s vidinou hořké bramborové medaile. Tento propad mu však vůbec nevadí, protože už soudruh baron Coubertin prohlásil, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Běžec tak ze soutěže odchází alespoň posílen o cenné zkušenosti stejně jako oba hrdinové tohoto snímku, z nichž ten první dospěje ke zjištění, že velikost člověka netvoří centimetry, ale činy, kvůli kterým se ten druhý musel všeho vzdát, protože v jeho okolí není nikdo, kdo by ho pochopil. Mimochodem, "Sound Machine" červnené barvy jsem měl taky a ty zvuky jsou vážně legrační. (26.05.2016)

Tak i můj milovaný Gondry si natočil své civilní indie road movie a já mu to přeji. Problémem je, že ani v rámci tohoto žánru nepřináší Microbe & Gasoline, krom sympatických a výborně zahraných postaviček, nic výjimečného a tak nějak vyšumí do ztracena. Gondryho vizuální hravost je utlumena na minimum a chybí tomu zkrátka nějaký moment či nápad, který by snímek vyšvihl nad žánrovou konkurenci. Příjemné 3*, ale mírné zklamání. (04.10.2016)

Úsměvný film o dětech pro dospělé. 1) 52letý scenárista a režisér Michel Gondry vyšel z vlastních vzpomínek na svůj život (Mikrob zejména v první polovině snímku). Quand j’ai rencontré le jeune Ange Dargent, je me suis retrouvé en lui. Il avait la même fragilité, le même côté un peu efféminé que moi lorsque j’avais quatorze ans. Když jsem uviděl mladého Ange Dargenta, nalezl jsem se v něm. Stejně něžný, trochu zženštilý, jako já ve čtrnácti. Stačilo dopsat dospělé dialogy, přihodit půvabný pojízdný dům a najít správné herce._____ 2) Zaujali mě, jak jinak, mladí kluci._____ Ange Dargent (Daniel zvaný Mikrob) svůj filmový debut zvládl na jedničku. Během natáčení mu bylo méně než 16 let, což přinášelo různá pracovní omezení. Jak byl doopravdy starý, jsem nezjistil._____ Rovněž věk Theophila Baqueta (Théo zvaný Gasoil) mi zůstal utajen. Oba kluci byli typově i herecky výborní._____ 3) Naskýtá se otázka, jak moc je vztah mezi chlapci homosexuální. Asi stejně jako dospívání samo. Sexuální experimentování je běžnou součástí psychického zrání a nemusí předznamenávat budoucí sexuální orientaci. Různé náznaky obsahuje i náš film, pozorný divák si je najde a nepozornému nepomůže, ani když je tady podrobně popíši. (01.01.2021)

Michel Gondry natočil skoro normální film, místy dokonce i sociálně kritický...to jsou věci... '-) Jak už se dá od Gondryho čekat, dost originální konverze žánru road movie, něco mezi Svěrákovou Jízdou, Lynchovým Příběhem Alvina Straighta a Jeunetovým T.S. Spivetem, kde stejně jako Jeunet Gondry navíc přidává k road movie neobvyklý rozměr, totiž rovinu dospívání...originální mix...(téměř) žádné surrealistické pasáže...a zřejmě nejcivilnější snímek, který kdy Michel Gondry natočil... (10.09.2016)