Dokonalý šéf

Nevíme nic o hlavním hrdinovi, netušíme, proč se dal v minulosti na scestí a je jen naznačeno, co všechno to prý tehdy způsobilo. Setkáváme se s ním, když je už v cajku a chce všechno napravit tím, že umanutě vaří a vaří. Neohlíží se na nikoho a na nic, takže se vlastně žádná změna k lepšímu nekoná, pořád je zahleděný jen na sebe a o nikoho jiného se nestará. Shrnuto: nudný (nedějový) příběh o vaření a nesympatický hrdina = je zbytečné tomu věnovat čas. (22.01.2016)

Vaří se v časopisech, rádiu, televizi, teď už i v kině; no já se bojím, kdy mně nějaká Dobromila začne kvedlat vařejkou v posteli. I když absolutně netuším, co kdo vidí na těch srandovně narafičených kupičkách vprostřed talíře o průměru autobusového volantu, ze kterých ať mi nikdo netvrdí že se nají, tak musím uznat, že jsem se bavil. Bradley si u mě udělal oko, a tak mu k těm třem Michelinkám přidám čtvrtou, aby taky někam dojel. (30.10.2015)

Mám rád kulinářské filmy, ale tady mě až tak nezaujalo ani to jídlo a hlavně mě štvalo, že divák dost dlouho neví, která bije. Jako kdybych se díval na druhý díl něčeho bez znalosti toho prvního. Na druhou stranu působí Burnt až překvapivě realisticky a kde byla Láska na kari spíše barevná a zábavná, tam zase Burnt působí o mnoho uvěřitelněji. Akorát ani zdaleka ne tak sympaticky. (11.02.2021)

"Ty nevaříš. Ohříváš jídlo v kondomech." Touha po dokonalosti je nemoc, ale naštěstí se dá léčit cayenským pepřem, skupinovým sezením nebo přeshubným od drogových dealerů. Tady se však touha po dokonalosti mísí s vařením a v tu chvíli u mě nastává klasický problém. Já totiž nemám nic proti miniaturním laskominám, ale odmítám za ně vydávat velké peníze, protože se z nich pořádně nenajím a nudle od Číňana, co je ve skutečnosti Vietnamec, mne zasytí mnohem spolehlivěji. A to ani nemluvím o gurmánském nebi v podobě smažáku s hranolkama. Přesto jsem se s arogantním panem šéfkuchařem nenudil a ty minimálně tři michelinské hvězdy si určitě zaslouží i ode mne. (30.04.2016)

Další ze série mnoha gastronomických filmů, jež se v posledních cca osmi letech točí jako houby po dešti, až na to dokonce vznikla produkční společnost. Tenhle snímek je příjemný ve svém závěru, ale doklopýtává se k němu značnou porcí předvídatelných klišé, nezajímavých výbuchů vzteku a velmi, ale skutečně velmi plochou charakterizací postav. Chtěl bych o Adamovi vědět víc, než jen že neměl otce a matka neměla zájem (nebo to bylo naopak?) a že nezvládl příliš brzké dosažení svých snů. Chtěl bych víc vědět o jeho nové kuchařce, než že se po pitkách a večírcích pak chtěla starat o dceru, ale manželovi se to nelíbilo.chtěl bych víc vědět o Tonym, jeho homosexualitě a jeho umírajícím tatínkovi. Jako, v tomhle psychologickém pojetí naprosto exceluje Bistro Ramen, kterému tento film nesahá ani po kotníky. Máme zde hlavně orgistické záběry přípravy skvěle vypadajících jídel, jeden dialog o tom, proč nepodceňovat jídla z fast foodu, a skutečně "rodinný" konec, kdy si konečně samotářský vlk uvědomí, že na všechno nestačí sám a že musí někomu věřit. Jo, a taky, jak jsem se dočetl v titulcích, se točilo v kuchyních restaurací Gordona Ramsayho, to mě rovněž potěšilo. Pak jsem málem nepoznal Emmu Thompson, která vypadá jak krabice, ani Umu Thruman, ta zas vypadá jak Joker nebo nějaký zlý, nájemný vrah. Celé je to hodně předvídatelné, v charakterech ploché, hvězdu navíc dávám za pozitivní konec. (06.10.2019)