BoJack Horseman

Seriál BoJack Horseman svojimi krutými pravdami nemilosrdne zabíja akúkoľvek možnú citlivú moralitu. V piatich hlavných postavách môžeme nájsť také vlastnosti, ako egoizmus, pesimizmus, neschopnosť ísť do hĺbky, a životný elán nachádzajú v dosahovaní povrchnej slávy alebo postupom po kariérnom rebríčku, aj keď niekedy cítia potrebu dostať niečo fakt hodnotné mimo ich zabehnutej rutiny a komfortnej zóny a keďže na to nie sú pripravené, končí sa to zväčša veľkými ranami na ich najzraniteľnejších miestach, čo tvorcovia predložia obecenstvu veľmi pôsobivo. Jeho sila tkvie aj v najlepšom použití Chekhov s gun, čo som doposiaľ videl, tvorcovia si pritom výrazne pomohli samotným seriálovým formátom a tak všetko, čo sa stane, má svoje dôsledky a neporušuje žiadne predchádzajúce pravidlá predom daného sveta. Napr. ak sa postavy pohádali a do konca epizódy sa nezmierili, ostávajú pohádané aj v nasledujúcej epizóde. Schopnosť podať tieto kruté životné pravdy, na ktorých sklamaní sa môže vidieť každý z nás na pozadí scenáristickej geniálnosti z neho robí jeden z najlepších seriálov, aké som videl. Nevýhodou je, že dej tlačí postavy práve do uvedomenia si určitých nemilosrdných skutočností na konci epizódy a divák tak nemá pocit, žeby sa postavy k tomu sami dopracovali. Škoda len, že séria veľké zdrvujúco odzbrojujúce momenty v malom množstve, tie ďalšie totiž môžu pripomínať niečo, čo už ste videli. Recenzia Refresheru si síce pomáha hláškami tohto vynikajúceho seriálu, ale je zatiaľ najlepšia, čo som k nemu videl a rozhodne nabudí na jeho sledovanie. Za najslabší článok pätice hlalvných postáv považujem Todda, nie je totiž na žiadnu z ostatných postáv užšie napojený a preto sa veľmi nevyužíva v interakciách s nimi. Aj jeho osobné drámy nemajú až takú silu, ako má zvyšná štvorica. Použitie tejto postavy spočiatku mohol byť marketingový ťah na fanúšikov Two and Half Men, avšak s veľmi odlišným vývojom. (14.05.2017)

První série začala nevinnou variací na vyhořelou star z devadesátek, gradovala v šíleném bad tripu po alternativních realitách a končila potlačenou slzou a husí kůží přes celá záda. Druhá série všechno umocnila na druhou a více. A po podvodním díle a kameu Lorraine Bracco (psychiatričky ze Sopranos) ve třetí sérii řadím BoJacka definitivně k tomu nejlepšímu, co jsem kdy ze seriálové tvorby viděl. Geniální postavy, suverénní nablblý humor a nesnesitelná tíživost bytí. Hlavně je to pořád lepší a lepší. Až je to na konci úplně nejlepší. (23.01.2017)

Pokud jste ještě neměli tu čest, můžete si o BoJackovi udělat představu jako kříženci nihilističtějšího Californication se strukturou a animací Ugly Americans, to vše řízlé trochou Louiho. Na papíře to nezní vůbec špatně, osobně mám ale problém s tím, že to vše už chutná dosti recyklovaně a hlavně se to se mnou většinou míjí na poli humoru, což je u animované řachandy to nejpodstatnější. Vynikající Will Arnett (legendární Gob Bluth) se sice pro dabing nihilistického koně narodil, na to, aby utáhl celý seriál za zbytek mátožných postav to ale úplně nestačí. Kolem a kolem, decentní zábava, která mohla být revoluční před deseti lety - dnes zaostává o nejednu koňskou délku nejenom za svým vynikajícím současníkem, Rickem and Mortym, o klasikách typu South Park či Simpsonovi ani nemluvě. 60% (31.07.2015)

In this terrifying world, all we have are the connections that we make. I navzdory notně rozpačitému rozjezdu, kdy si to hledá ksicht a humor se často láme přes koleno, se z toho postupně vyklube (od šestého dílu první série jde kvalita nahoru, ale onen kultovní/kvalitativní status „must see“ si to vysloužilo až od jejího závěru dále), černý kůň (ha ha ha) mezi animovanými seriály určenými výhradně pro dospělého neupjatého diváka, který neočekává, že mu tvůrci budou servírovat to samé v bleděmodrém epizodu za epizodou, sérií za sérií. Humor tu sice je (značně specifický, stavícím na hláškách, necpaný do popředí a díky absurdnosti toho všeho rozhodně ne pro každého) v množství větším než velkém, ale první housle hraje dramatická linie, která nebere ohledy na nikoho; tedy ani na postavy a rozhodně ne na diváka. Má to souvislý děj a plně to stojí na vývoji všech charakterů. Nastavují se satirická společenská zrcadla a celé je to spojeno každodenním přežíváním vyhořelého kdysi slavného narcistického koně (I´m not always the best at being not terrible.) s nepěknou krizí středního věku, který pro cynickou hlášku nikdy nejde daleko, je tak trochu nihilista se sklony k depresi, úzkostem a alkoholismu, sebezničující náturou a neutuchající zoufalou niterní touhou po uznání/přijetí. A to tak dobře (a mnohem lépe než třeba takové Californication/Koalafirnication či Mad Meni, ke kterým to má nejen hlavní postavou zdaleka nejblíže), že je třeba bez jakékoli nadsázky mluvit o regulérní (a především zdařilé) quality TV spíše než o komediálně-satiristické skopičině (což nemyslím jako urážku, naopak) typu Ricka a Mortyho. Nic jiného v historii televize nespojuje tak umně absurdní (meta)humor s brutální nepěknou upřímností o vztazích nás všech. Navíc jde (i díky kongeniálnímu dabingu) o vůbec nejemotivnější seriál současnosti (konkurovat můžou snad jedině Leftovers); ano, jsou to emoce veskrze posmutnělé, plné nepříjemných pravd co nikdo nechce slyšet, nenaplněných snů, nikdy nevyřčených vět, depresivní, alkoholem opojené, ovšem vždy a v každém momentě do morku kostí reálné a ze života. Ano, i toho vašeho. A čert vem že jsou to emoce zprostředkované skrze animovanou antropomorfní zvěř. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 5/5 | (26.07.2016)

Tento seriál si žije naprosto svým životem. Pro mě naprostý unikát. Jednoduchá animace jen umocňuje. Na první pohled se to nezdá, ale ty dialogy jsou neskutečně hluboké. Fakt si užívám tento chytrý humor. A zvířecí postavy baví neskutečně. Za mě parádní nápad, který je ještě k tomu perfektně vytvořen. Končím druhou sérii a pokračuji dál! (25.01.2020)