BoJack Horseman

I když to není mým zvykem a dělám to nerad, tak musím ohodnotit a okomentovat posledních pět sérií jako celek. Už jenom z toho úhlu pohledu, že jde o i přesto krátkou záležitost, která navíc je naprosto chytlavá a dá se projet za neuvěřitelně krátkou dobu. Seriál si nejdříve užíváte kvůli nevědomosti a humoru a postupně začnete i soucítit s postavami a žasnout nad filozofií a propleteností postav. Tohle je ale bohužel to jediné, co vám vydrží. Humor totiž docela rychle ochabne. To, co vám mohlo připadat v první a druhé sérii k popukání, tak v dalších už je stereotypní a těžce nezáživné. Ani nemluvím o tom, že linky mnoha postav jsou dělané na styl, že se v nich vlastně nic neděje. A to je hodně smutné. Zůstane vám tedy jenom deprese. Ale taková, že stále nad ní musíte žasnout. Bohužel to je všechno. 6. série: Kapitola končí. Kapitola 6. série. Jednoho seriálu. Jedné životní éry. Ke mně se BoJack dostal v podstatě teprve před dvěma lety. Jsou lidé, kteří ho sledují prakticky od začátku. Nedokážu se vcítit do jejich kůže. BoJack přinesl do mého života humor i naprostou filozofii něčeho existencionálně nadpozemského. Je to seriál, který neosloví každého. A i když někoho osloví, tak ne vždy to může být 100% věrnost. I přesto to byla neskutečná a nezapomenutelná jízda. Bylo to něco víc. Něco výjimečného. A je po všem. Dost divně, těžce a zvláštně se to popisuje a dělá se nad tím tečka. (26.12.2018)

V devadesátkách býval hvězdou populárního sitcomu, teď je z něj vyhořelá, sebenenávistná troska, která se ve snaze vyplnit díru v duši utápí v chlastu a skáče z jedné postele do druhé. Jo, a navíc je to kůň. Na aminovanou komedii s mluvícími zvířaty je to záležitost překvapivě vážná, ona dramatická linka nicméně funguje nečekaně výborně. Ta podobnost s Californication či Mad Meny je nepřehlédnutelná, rozdíl je ovšem v tom, že BoJack je mi asi tak milionkrát sympatičtější než Hank Moody a Don Draper dohromady. Všechny hlavní postavy jsou potom, když ne vyloženě narušené, pořád aspoň životné, s vlastní uvěřitelnou krizí a skutečným vývojem (Princess Carolyn FTW), což je víc, než se dá říct o většině animáků, a do jisté míry v podstatě i hraných seriálů. Vynikající dabing musí potěšit každého seriálového fandu (neb "regulaři" promlouvají hlasy Goba z Arrestedu, Annie z Community či Jesseho Pinkmana z Breaking Bad, o hostovačkách typu Lisy Kudrow nemluvě!), a ač linky ústřední pětky brnkají spíš na vážnější struny, barvitá sorta vedlejšáků se pravidelně stará o dostatečnou dávku humoru (tady zase vede Vincent Adultman + všechny ty zvířecí joky). Dolů mi BoJacka táhne v podstatě jenom příležitostný sitcomový střih (prostřihy s vtipy ve stylu řekněme Family Guye, nějak mi to sem zkrátka nepasuje) a pár slabších chvilek, od třetí série dál se jedná o stabilní pětihvězdu, musím tedy zvýšit. P.S. Skvělá otvíračka, nejenom co se hudebního podkresu týče, ale i obměny "obrazů." (28.08.2017)

Bojack Horseman je seriál, který mě zaujal svou originální kombinací humoru a dramatu. Líbí se mi, jak seriál ukazuje různé aspekty lidské a zvířecí psychiky a společnosti. Postavy jsou zajímavé, rozmanité a uvěřitelné. Seriál je také vizuálně poutavý a plný narážek a odkazů na popkulturu. Bojack Horseman je seriál, který stojí za shlédnutí. (07.05.2023)

Bojack Horseman: toť zkrachovalý herec, alkoholický kůň, nadprůměrný srdce-i-bránici rvoucí kousek. Od nejmenované žluté telenovelové rodinky se animáky pro dospělé hodně posunuly: úroveň animace, humoru, voice-actingu, komplexnost a vývoj postav, nebývalá ztotožnitelnost a aktuálnost, ale zároveň i jistá nadčasovost... ale zároveň absolutní primitivismus, prvoplánové vtípky a rozvíjení jedněch postav na úkor cartoonizování dalších. Promyšlené scénáře a zviditelňování důležitých společenských témat (závislosti, asexualita, nemožnost mít děti, feminismus, média, smrt, domácí násilí, ztracená sláva, antidepresiva...menu je vskutku bohaté), nezapomenutelná znělka a intro mi zkrátka přirostly k srdci. Seriál naštěstí skončil v nejlepším - tedy až na poslední epizodu, která částečně popírá průběžně rozvíjené hlavní idey a je typicky hollywoodsky šťastňoučká a růžová, což je škoda. Lásku ke strhující kreativitě tvůrců ale jeden jen tak neztratí! (02.10.2021)

In this terrifying world, all we have are the connections that we make. I navzdory notně rozpačitému rozjezdu, kdy si to hledá ksicht a humor se často láme přes koleno, se z toho postupně vyklube (od šestého dílu první série jde kvalita nahoru, ale onen kultovní/kvalitativní status „must see“ si to vysloužilo až od jejího závěru dále), černý kůň (ha ha ha) mezi animovanými seriály určenými výhradně pro dospělého neupjatého diváka, který neočekává, že mu tvůrci budou servírovat to samé v bleděmodrém epizodu za epizodou, sérií za sérií. Humor tu sice je (značně specifický, stavícím na hláškách, necpaný do popředí a díky absurdnosti toho všeho rozhodně ne pro každého) v množství větším než velkém, ale první housle hraje dramatická linie, která nebere ohledy na nikoho; tedy ani na postavy a rozhodně ne na diváka. Má to souvislý děj a plně to stojí na vývoji všech charakterů. Nastavují se satirická společenská zrcadla a celé je to spojeno každodenním přežíváním vyhořelého kdysi slavného narcistického koně (I´m not always the best at being not terrible.) s nepěknou krizí středního věku, který pro cynickou hlášku nikdy nejde daleko, je tak trochu nihilista se sklony k depresi, úzkostem a alkoholismu, sebezničující náturou a neutuchající zoufalou niterní touhou po uznání/přijetí. A to tak dobře (a mnohem lépe než třeba takové Californication/Koalafirnication či Mad Meni, ke kterým to má nejen hlavní postavou zdaleka nejblíže), že je třeba bez jakékoli nadsázky mluvit o regulérní (a především zdařilé) quality TV spíše než o komediálně-satiristické skopičině (což nemyslím jako urážku, naopak) typu Ricka a Mortyho. Nic jiného v historii televize nespojuje tak umně absurdní (meta)humor s brutální nepěknou upřímností o vztazích nás všech. Navíc jde (i díky kongeniálnímu dabingu) o vůbec nejemotivnější seriál současnosti (konkurovat můžou snad jedině Leftovers); ano, jsou to emoce veskrze posmutnělé, plné nepříjemných pravd co nikdo nechce slyšet, nenaplněných snů, nikdy nevyřčených vět, depresivní, alkoholem opojené, ovšem vždy a v každém momentě do morku kostí reálné a ze života. Ano, i toho vašeho. A čert vem že jsou to emoce zprostředkované skrze animovanou antropomorfní zvěř. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 5/5 | S5: 4/5 | S6: 5/5 | (26.07.2016)