Rodinný film

Čtvrtá hvězda je za sympatické klábosení režiséra a producenta v Evaldu. Chtěl bych po každém filmu slyšet mluvit tvůrce, protože snad jenom Zdenda Trošků točí záměrně blbě. Tady se mi líbil informační minimalismus, protože v našich filmech to většinou vypadá tak, že postava žere červené jablko a má větu "to je ale dobré červené jablko." Překvapily mě výkony hereckých juniorů, oproti tomu jsem se znovu utvrdil v tom, že víc než Karlu Rodenovi věřím herectví i cvičené Border kolii. Ten chlap prostě nemá kule, Vanda Hybnerová tu coby manželka byla příjemná asi jako hřeben místo toaleťáku, ale jenom pohledem Rodena rozsekala na maděru. Tomu příště nevolejte, jinak za mě jen tak dál. (24.09.2017)

Český film občas zvedne laťku úrovně kvality a výsledek stojí nejen za zhlédnutí, ale taktéž zamyšlení. Tentokrát více než jindy(e) bylo příjemné sledovat nedobrovolné putování rodinného psa, nakolik zvládl porvat se s přírodními živly a neznámým prostředím, aby pak trauma netrauma stmelil člověčí rodinu s radostí sobě vlastní a bez nároku na odměnu, natož sebemenší vděk. 🐕 😎 Kino na hranici (01.05.2016)

Rodina je základ státu, a tak se ta rodina rozpadne pro jistotu hned na začátku filmu, když rodiče opustí svoje puberťáky a odjedou na dovolenou na konec světa. Puboše opustí, psa vezmou s sebou. Proboha proč tahat zvíře z jeho domova, když má kdo krmit a venčit a není třeba platit mu všechna ta vyšetření, aby mohlo strávit noc v letadle v kleci spolu s dalšími psy a kočkami? No proč? Protože pes - to je příběh! Emoce, dojetí. Když chudák přijde o vlastní misku a musí si lovit sám... To je doják! Rodinný film je totiž filmem pro každého z rodiny, najdete tam splácaných 1000 a jeden příběh, první lásku, nevěru, sourozenecké vztahy, vážnou nemoc, záškoláctví, ztráty.... Najde se v něm každý. Anebo spíš nikdo, protože čeho je moc, toho je příliš, bohužel. (17.04.2017)

Ač dobře rozumím potřebě dostat na plátno tolik chladu a měl jsem tudíž protentokrát racionální důvod přenést se přes tzv. civilní herectví, strojené texty dialogů i šedivý digitální obraz, za celou dobu jsem se neoprostil od pocitu, že koukám na šplhounský famácký absolvenťák v absurdně, neživotně přepychových kulisách, snažící se pojednávat velká témata bez adekvátní životní zkušenosti nebo aspoň představivosti. Ale za vší tou sterilitou jako by se bojácně schovával člověk s planoucím srdcem, který by mohl mít na to natočit něco opravdového, až pro něj ztratí důležitost „bytí filmařem“ a naplno se ponoří do filmování (jestli ho do té doby nesemele malý český kinematografický mlýnek). (05.08.2016)

Nechtěně, ale ovlivněna mediální masáží, jsem čekala silný zážitek. Dočkala jsem se však jen nekonečné impotentnosti. Dlouho jsem věřila, že se to třeba ještě nějak zajímavě vyvine, když už dialogy stály za starou bačkoru, ale ani náhodou. Nebyla tam ani jediná scénka, která by stála za řeč či za zapamatování. Hovězí scénář. Nelogičnosti, nula emocí. Průser. (07.05.2017)