Čierne duše

Vynikající! Cítil jsem mrazivě stísněnou atmosféru už od úvodních záběrů, přestože snad celou první polovinu filmu "k ničemu nedojde". I později se otevřené násilí téměř nevyskytuje. A závěrečná scéna byla (aspoň pro mě) naprosto nečekaná a osvobozující zároveň - takovou katarzi jsem v kině dlouho nezažil.. (31.08.2016)

Celkom zaujímavo natočená talianska mafiánska dráma, ktorá s citom poukazuje na mafiánske pomery a aj to, ako títo ľudia často končia. Od prvých málo zaujímavých scén až po poslednú, ktorá tak trošku zobrala dych, to bolo naozaj poctivo natočené. Nevyhlo sa to hluchým miestam, ale v rámci európskej kinematografie ďalší slušný kúsok. 65 % (31.05.2017)

Filmy z prostředí organizovaného zločinu (úmyslně nepoužívám termín mafiánské filmy či gangsterky, protože Munzi se rozhodně o tenhle žánr nepokusil, šlo mu v zásadě o rodinné drama z prostředí kalabrijské ngdranghety) se obvykle natáčí třemi způsoby. V prvním se ozývá střelba a výbuchy náloží, v druhém se hodně mluví a intrikuje a ve třetím dominují zachmuřené mlčenlivé tváře a dlouhé významné pohledy. Černé duše spadají do třetí kategorie, což by samo o sobě nepředstavovalo vážný problém. Znám řadu snímků plných několikaminutových záběrů zachycujících muže jdoucí po ulici nebo vykonávajících banální činnost a přesto při tom máte stažený zadek a vzrušením ani nedýcháte. Mají totiž atmosféru a umí pracovat s napětím. Munzi ale neumí vtáhnout diváka do svého světa ani zatraktivnit prostředí a vyvolat zájem o postavy. Vyhýbá se jakýmkoli prvkům, které by ho přibližovaly populární kultuře, a směřuje svou nabídku na festivalové prostředí a klubovou scénu. Jeho film je pomalý, což opakuji samo o sobě nepředstavuje problém. Problémem je, že v kategorii baví-nebaví spadá do škatulky nudy. To, co rozehrává, umí dnes kterákoli epizoda seriálů produkce HBO nebo Netflix a umí to prodat v nepoměrně přitažlivějším balení plném nápadů a zajímavých scén, aniž by přitom rezignovala na umělecké ambice. Celkový dojem: 45 %. (26.04.2020)

Italové přece uměj gangsterky daleko, daleko líp. První půlku ti tvůrci nedaj ani čichnout k postávám, žádná scéna, nic podle čeho by sis vytvořil (a) vztah ke komukoli. Dialogy záživny asi jako sprchovej gel (Zabili ho u kostela. To jim nedarujeme) . Když nebyli schopný vytvořit atmosféru, dát filmu tempo, dynamiku, cokoli...měli si tvůrci alespoň pomoci hudbou, ale i na to se vyflákli. V druhý půli se sice najde pár scén, který bych pozval na pivo, ale i tak docela zklamání. (01.06.2016)

Čierne duše to boli dozaista, ale film veľmi trpí na absenciu dialógov i nejakej väčšej akcie. Dobre, tá akcia tu nemusela byť nejako prehnaná, veď ani v Gomore to nie je o tom. Ale dialógy mi chýbali, mnoho chvíľ je pridlho tichých, pustí sa len hudba a pozeráme sa na chlapíka čumiaceho do prázdna alebo muchu serúcu na obraze. (08.02.2022)