Taboo

Nebudu lhát, když budu tvrdit, že jsem čekal, že Taboo bude větší pecka. Prostě jsem čekal mnohem více, než jsem nakonec dostal. Tím nechci tvrdit, že Taboo je špatný seriál, to totiž rozhodně není. Jen si myslím, že z něho šlo vytáhnout ještě více. Na druhou stranu díky tomu není seriál úplně mainstreamová záležitost, která sedne naprosto všem. Tvůrci zvolili pomalejší vyprávění a specifické dávkování informací. Díky tomu neustále udržují naší pozornost a překvapují nás zvraty a překombinovaností Delaneyho plánů. Velmi mi sedla celková atmosféra seriálu, která je temná, nepříjemná a hnusně realistická. Všude samá špína, nepořádek, mokro, déšť a mrtvoly s vyříznutými střevy. A pak je tu samozřejmě hlavní postava Jamese Delaneyho, o které bych jako divák chtěl vědět více, než dostanu. Chci znát jeho minulost z Afriky, jak přišel k diamantům, výcvik u Východoindické společnosti, otroctví, kanibalismus a nebo lásku k jeho setře. A na to jsem se celou dobu těšil a seriál mi ukázal jen špetku z toho a to mě fakt mrzelo. Tom Hardy je v této roli parádní a dost mu sedla. Jeho pohledy, buldočí zápal, málomluvnost a velká část šílenství z něho dělají velmi zajímavou postavu. Oproti tomu jeho protivník v podání Jonathana Pryce působí malinko nudně, ale v dalších dílech se ukáže jako slušný protivník. Oona Chaplin je zde dost zajímavá a celou dobu jsem nevěděl co si o ní mám myslet. Příjemně mě překvapila Jessie Buckley, kterou jsem neznal. Z vedlejších postav si prostor hodně kradl Michael Kelly a Tom Hollander. Co se týče samotného seriálu, tak ten si jede svoje a občas je mu naškodu pomalejší tempo a hlavně překombinovanost, kdy není vůbec jasné o co postavám ve výsledku jde a některé zvraty díky tomu ztrácí na efektivitě. Taboo je velmi dobrý atmosferický seriál, který trochu pokulhává s příběhem. (01.03.2017)

V lednu se rozjel jeden z (mnou) nejočekávanějších seriálů. Nestává se totiž každou chvíli, aby se Tom Hardy objevil v seriálu a společně ho produkoval s Ridley Scottem. To jsou jména zaručující filmovou kvalitu a tu jsme dostali. Popis nápadně připomínal Monte Christa, ale postupně se vyvinul v něco odlišného. Hlavní plus je samozřejmě Tom Hardy a jeho postava, která polehku odkrývá svou tajemnou minulost a zároveň svůj plán. Ale nebyl jediný, i zbytek obsazení je povedený, nejvíc boduje Jonathan Pryce (High Sparrow GoT) a Oona Chaplin, která mi připomíná matku z HIMYM. Celkově to šlape, atmosféra funguje na jedničku i díky době, ve které se odehrává, a děj je opředen dostatečným množstvím tajemna. Špína a hnus Londýna je lákavé prostředí a množství zvratů, které si James Keziah Delaney připravil, si zaslouží pozornost. Rozhodně se těším další pokračování a už se těším, až si druhou sérii zase pustím. (03.03.2017)

Špína a hnus londýnských doků, morální bahno nejvyšších společenských kruhů, intriky prolínající se všemi sociálními vrstvami, do toho trocha indiánské mystiky, kanibalismu a incestu, ale hlavně a především vrčící geniální pološílenec Tom Hardy, který se tady vyřádil víc, než kdekoliv jinde a suverénně vládl vynikajícímu castingu na čele s Jonathanem Prycem. Ano, možná to bylo zbytečně roztažené do osmi dílů a místy bylo znát, že tvůrci nevěděli, co říct. Ale čert to vem. Já si to vrcholně užil a těším se na pokračování. 90% (01.03.2017)

Boj mezi Korunou, Východoindickou společností, americkou vládou a dobrodruhem Delaneym. 1) Tvůrci se natolik zhlédli v noirové naturalisticky temné atmosféře (za mihotavého svitu svic se špinaví a dobově zanedbaní herci chovají neurvale a hrubě), že ztraili smysl pro míru. 2) Příběh sám je navzdory svému mysterioznímu pozlátku poněkud nudný, nicméně na tři hvězdičky to stačí. 3) Že je ovšem všechno jen primitivní kašírování prozrazuje dnešní slovník, konverzace i chování postav. 4) Velmi britsky působí přitažlivý Jefferson Hall (Thorne Geary, manžel dívky, kterou miluje Delaney), věk nezjištěn. 5) Výstižný koment: marvan (odpad). (23.03.2018)

Čekal jsem vizuálně výraznou řádně špinavou do estetiky gotického horroru stylizovanou komorní atmosférickou depku zdůrazněnou Maxem Richterem, která bude zdánlivě o ničem, ale pod povrchem z ní bude cítit podprahová "conradovská" tenze. A kterou se zakaboněný po pomstě prahnoucí a pikle kující Hardy promručí od titulků k titulkům (a nesklouzne do parodie sebe sama), podporován britským divadelním výkvětem (především pak Jonathanem Prycem samozřejmě). Což je přesně to, co jsem dostal. Problém je, že to má materiál na výtečnou čtyřdílnou minisérii a nikoli na osm hodinových jednotvárných epizod. Není problém v pomalém tempu. Problém je že se tvůrcům naprosto nedaří délku ospravedlnit, ovšem zároveň se nedá říci, že by vyloženě nudili. Stále v každé epizodě nabídnou dostatek kvality (krom výše zmíněného je v každé epizodě hned několik fenomenálních scén), aby se našel pádný důvod k puštění další epizody. Otázkou je, zda to stačí; speciálně když se to ve finále dostane přesně do bodu, který divák očekává od první epizody. | S1: 3/5 | (12.01.2017)