Domáca opatera

„Ty ses koupal?“ Obecně se filmům, jejichž podstatným tématem je vážná nemoc, vyhýbám jak čert kříži, protože to téměř vždy „smrdí“ citovým vydíráním a celkově je divák tak nějak podvědomě nucen víc sympatizovat s postiženou postavou. Tady to ještě bylo zvýrazněno povoláním a povahou hlavní hrdinky, ale navzdory tomu se žádné tlačení na pilu nekonalo. Ono celkově to téma tak nějak člověkem prošumí bez výraznější emoční odezvy, a prvek, který má dramatickou linku sem tam odlehčit, tedy humor, je paradoxně mnohem záživnější (a vtípky ani nepůsobí nějak zvlášť mimo, spíš naopak…tedy až na ten doslovný s „obratem“). A i to léčitelství, které jistě pro většinu diváků nebude úplně „průchodné“ (jakkoliv zlehčené), se nakonec podařilo vcelku zahrát „do autu“. Ovšem takhle mi to vychází na průměr. Co ho z něj ale vytahuje až na 4* jsou herecké výkony Polívky a především opravdu výborné Mihulové, kvůli kterým (společně se zmíněným humorem) si má film smysl pustit. „Nechcete morfium?“ - „Spíš kafe bych si dala.“ (13.07.2016)

Neuvěřitelné se stalo skutečností!! Po dlouhé době konečně český film, který je o NĚČEM!! Dokonce i Bolek Polívka zahrál výbornou roli, kterou mu prostě žerete, než jak u nedávného pokračování Dědictví. A Alena Mihulová a její návrat na filmové plátno je bravurní, za který jí tleskám a její manžel Karel Kachyňa, který se na ni dívá z filmového nebe, tak může být na Alenu pyšný. Ta předvedla uvěřitelnou civilní lidskou postavu, jaké sám pan zesnulý režisér Kachyňa ve svých filmech po svých hercích vyžadoval a tohle je přesně ono. (Po smrti svého manžela se utápěla v alkoholu a její útěk zpět do reality si zasluhuje obdiv). Musím pochválit i vybrané lokace, (jako Moravák nejde ani jinak). Velmi podařená prvotina Slávka Horáka s vyloženě dokumentární kamerou, která je neustále ve střehu a s absencí hudby jako takové, která vytváří soundtrack (a to je velmi ojedinělé). Vkládám do pana režiséra velké naděje a těším se na jeho další film. A málem bych zapomněl - pozor na žaby!! (22.01.2016)

V konkurenci s Řeřichovým upřímným, ale ve výsledku kýčovitým výkřikem DonT Stop je Horákova Domácí péče jednoznačným vítězem kategorie "autorský debut kluka z branže, který si jím plní sen o zfilmování motivů z vlastní nebo rodinné historie". A to i přes všechny urážky dobrého vkusu a povšechnou neatraktivnost (jak si asi Horák představuje diváka svého filmu, když mu musí servírovat tak trapné polopatismy a jak asi vypadá divák, který by měl chuť vidět Domácí péči znovu?). Ale konec dobrý, všechno dobré. Čímž narážím nejen na málokdy vídaný vynikající závěr filmu (že to musím tak hlpoupě neúčastně říct), ale i na to, že Domácí péče je nakonec mnohem lepší film, než se zdálo po úvodních cca 25 minutách. Dobře zahraný hraniční příběh uvěřitelné ženy z lidu v autentickém prostředí, v pěkných motivických obrazech a s jednduchou efektní skladbou tématických důrazů, sjednocených na osách x (zdravotnictví - zdraví - skutečné zdraví) a y (nemůj život a můj neživot jako dvě různé hranice vlastního žití, přičemž teprve náraz na tu druhou vede k uvědomění si první). Když už se zdá, že to jde všechno až moc pěkně správným směrem, přichází korekce. A poslední záběr - konec dorý... I to jedno zhlédnutí stačí zanechat stopu. A Mihule má pořád úplně stejný úsměv, jako měla v devatenácti v Džusovém románě. (27.03.2016)

Furt nevím, jestli jsem se měl usmívat po celou dobu, anebo během těch rádoby strašně dramatických (jenže zároveň směšných) scének spíš ne... Z nějakýho záhadnýho důvodu mi navíc přišlo, že to celý má tři hodiny, ne jen devadesát minut. A ty žáby vám do toho tunýlku stejně nepolezou, takže je to vlastně všecko úplně zbytečný. (30.05.2016)

Mrzelo mě, že jsem po debatě s paní Mihulovou a panem Polívkou neměl tu možnost, abych tento film viděl na festivale ve Varech. Naštěstí jsem si ale vše vynahradil, protože kino v Mladé Boleslavi Domácí péči do oběhu poslalo a tak jsem neváhal a rozhodl se tenhle film okamžitě podpořit. A nutno dodat, že to stálo za to. Slávek Horák je výborný režisér a perfektně zde spojil jeden ne úplně jednoduchý životní příběh s humorem sobě vlastním, který ve vypjatých scénách naprosto lidsky zjemňoval už dost tak nelehkou životní situaci. Bolek Polívka zde předváděl naprosto poctivý výkon, který mi strašně připomínal Bohuše z Dědictví. O to víc, že jeho milá, kterou hrála Alena Mihulová, se zrovna na potvoru jmenuje Vlasta. Každopádně u paní Mihulové bych se na chvíli zastavil. Její herecký výkon byl něco naprosto úžasného a nádherného. Hrozně rád bych jí za to ještě jednou někde osobně poděkoval. Zasloužila by si za tuto roli moře pochval od nás všech. Stejně tak, jako by si zasloužila jakékoliv ocenění potvrzující její kvality. Její neuvěřitelně těžkou roli zvládla tak neuvěřitelně lidsky, že civilnější roli jsem v českém filmu hodně dlouho neviděl. Za ten těžký příběh, ale i za tu lidskou stránku v něm včetně samotného humoru nemůžu dat jinak, než plnou palbu. Domácí péče je nádherný film a opět potvrzuje fakt, že český film umí být vysoce kvalitní. (25.07.2015)