Domáca opatera

Byl jsem mírně skeptický vůči tomuto filmu, avšak jsem byl usazen na zadek a překvapen, že v dnešní době dokáže česká kinematografie natočit opět kvalitní snímek. Téma, se kterým se setkává mnoho rodin na celém světě. Podání Aleny Mihulové, která roli zvládla úplně bezvadně. Nesobeckost i v těžké chvíli, kdy je sama nemocná v člověku vyvolá velký soucit. Proloženo Bolkovským humorem dalo do hromady pěkný film. (30.07.2015)

V konkurenci s Řeřichovým upřímným, ale ve výsledku kýčovitým výkřikem DonT Stop je Horákova Domácí péče jednoznačným vítězem kategorie "autorský debut kluka z branže, který si jím plní sen o zfilmování motivů z vlastní nebo rodinné historie". A to i přes všechny urážky dobrého vkusu a povšechnou neatraktivnost (jak si asi Horák představuje diváka svého filmu, když mu musí servírovat tak trapné polopatismy a jak asi vypadá divák, který by měl chuť vidět Domácí péči znovu?). Ale konec dobrý, všechno dobré. Čímž narážím nejen na málokdy vídaný vynikající závěr filmu (že to musím tak hlpoupě neúčastně říct), ale i na to, že Domácí péče je nakonec mnohem lepší film, než se zdálo po úvodních cca 25 minutách. Dobře zahraný hraniční příběh uvěřitelné ženy z lidu v autentickém prostředí, v pěkných motivických obrazech a s jednduchou efektní skladbou tématických důrazů, sjednocených na osách x (zdravotnictví - zdraví - skutečné zdraví) a y (nemůj život a můj neživot jako dvě různé hranice vlastního žití, přičemž teprve náraz na tu druhou vede k uvědomění si první). Když už se zdá, že to jde všechno až moc pěkně správným směrem, přichází korekce. A poslední záběr - konec dorý... I to jedno zhlédnutí stačí zanechat stopu. A Mihule má pořád úplně stejný úsměv, jako měla v devatenácti v Džusovém románě. (27.03.2016)

Alena Mihulová byla v roli Vlasty velmi přesvědčivá,civilní a lidská. Určitě to bylo i tím, že se i ve skutečnosti starala o svého manžela. Takže mohla vycházet z praxe. Ta esoterická linka byla až moc zdlouhavá a taková nasilně naroubovaná. Proti esoterice nic nemám. Každý máme nějaký ten alternativní únik.Je to jednoduchý a velmi silný příběh, kde nejsou žádné přebytečné kličky a zádrhele. Bylo moc příjemné zase vidět Alenu Mihulovou ve filmu. Jen tak dál. (11.03.2016)

Neuvěřitelné se stalo skutečností!! Po dlouhé době konečně český film, který je o NĚČEM!! Dokonce i Bolek Polívka zahrál výbornou roli, kterou mu prostě žerete, než jak u nedávného pokračování Dědictví. A Alena Mihulová a její návrat na filmové plátno je bravurní, za který jí tleskám a její manžel Karel Kachyňa, který se na ni dívá z filmového nebe, tak může být na Alenu pyšný. Ta předvedla uvěřitelnou civilní lidskou postavu, jaké sám pan zesnulý režisér Kachyňa ve svých filmech po svých hercích vyžadoval a tohle je přesně ono. (Po smrti svého manžela se utápěla v alkoholu a její útěk zpět do reality si zasluhuje obdiv). Musím pochválit i vybrané lokace, (jako Moravák nejde ani jinak). Velmi podařená prvotina Slávka Horáka s vyloženě dokumentární kamerou, která je neustále ve střehu a s absencí hudby jako takové, která vytváří soundtrack (a to je velmi ojedinělé). Vkládám do pana režiséra velké naděje a těším se na jeho další film. A málem bych zapomněl - pozor na žaby!! (22.01.2016)

Jemný a milý film o umírání je jako film o těch pár krásných minutách v čekárně u zubaře. Je to lež! Člověk který chce žít, bude kolem sebe kopat, bude kolem něj dramatično jak na Tureckých hranicích. Slévák nám tu naservíroval miloučký film jak z Gumídkova, kde není dramatičmno, kde není humor, kde nešel do hloubky, jen něco nakousnul a pak zase odskočil dál a takhle nám tu dohopsal až k prázdné dřevené židli. Film bez jasného stylu, jen sekvence obrázků s dialogy o poselství jak z tajenky křížovky časopisu Žena a život. Takhle nám komise pro Oskary usne už při úvodním dějství. (10.01.2016)