Číslo 5 žije

Úsměvná rodinná pohodovka, která ani po čtvrt století neztratila nic ze svého kouzla. Dokonale padnoucí obsazení, bezchybně sázené hlášky, příběh skvěle gradující až do emotivního finále a samozřejmě titulní hrdina. Je úžasné, jak dokáže být ta hromada plechu okouzlující a jak se dokáže dostat člověku pod kůži. Až mě překvapilo jak dobře jsem se u toho po letech bavil. S malým lobbingem nostalgických vzpomínek dostává Pětka pětku hvězd. (03.06.2012)

Klasické parádní osmdesátky, kde se hýřilo nápady a úžasnými (!reálnými!) efekty. Číslo 5 žije sice nemá nijak převratný scénář, ale i po více než třiceti letech má divákům co nabídnout. Být mi dvanáct let, tak by pátá hvězdička byla povinností, ale dnes už se na to dívám střízlivěji. Což ovšem neznamená, že by byl film o moc horší. 85% (26.02.2017)

"Hej plechovko, tvoje máma byla sněhová fréza." Johnny pětkovi se zamotaly dráty a on získal smysl pro humor. No sláva. Už jsem ve věku, kdy se na robotovy taškařice dívám s lehkým nadhledem, ale moje děti první kontakt smíchy málem nepřežily. A já jsem si vzpomněl, že jsem nebyl jiný, takže netřeba si hrát na dospělého a hurá na druhý díl. (15.12.2015)

Kdysi dávno jsem ten film miloval, v kině jsem na něm byl pečenej vařenej. Zbožňoval jsem zkomolený hlášky Fishera Stevense, a bezprostřednost Johnyho Pětky. Je to důležitý kus mého dětství. Bohužel zub času si zahlodal, a Číslo 5 už mě tolik nesebral jako kdysi, v krásných časech dospívání. Nádhernej příklad vynikajících kvalit klasického českého dabingu. Kdeže ty časy jsou... (11.09.2017)

Na me mozna az moc oldie, az moc rodinny, presto ocenuju kvalitu roztomilyho filmu pro deti. Pri srovnani se soucasnymi majstrstyky typu "Dr. Dolittle 6: Problem s vacicemi" se pouze klanim inteligenci robota i scenaristy. A ustredni dvojice je tez celkem sympaticka (i kdyz on nejen panice hraje, ale taky...no, radsi nic). (08.08.2008)