Hlupák

Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus. (05.09.2017)

V nemocné společnosti je poctivý a slušný člověk ,,hlupákem"... Jurij Bykov jako diagnostik stavu Ruské federace už ve svém předchozím filmu Major nastínil mnohé z poměrů v současném Rusku, tady téma prorůstání korupce do všech pater organizace státu dále rozvíjí v příběhu slušného člověka - v mnohém to připomíná poměry a zvyklosti v Československu před rokem 1989. Pokřivené vidění věcí shrnuté v rčeních Kdo nekrade, okrádá rodinu. či Nehas, co tě nepálí... Mrazivý snímek, a to nejen kvůli počasí panujícímu v ruském maloměstě. Příběh symbolicky zkomprimovaný do mantinelů jedné jediné noci, v níž se lámou charaktery a syrová realita se obnažuje na dřeň. Ruská kinematografie je v otevřenosti a syrovosti daleko před tou naší... (28.11.2016)

Iba pred pár dňami som videl bulharský film Glory, ktorý má s týmto filmom viac spoločné, než by sa na prvý pohľad zdalo. V oboch vystupujú indivíduá, ktoré do tejto doby zdanlivo nepatria. Optimisti v nich vidia ostrovy pozitívnej deviácie, všetci ostatní poruchy v systéme, ktoré je treba opraviť alebo zlikvidovať. Pre mňa, ktorý som dva mesiace spoznával ruskú realitu, je ten film presný a desivý. Záverečné vyháňanie obyvateľov už malo v sebe maniakálne prvky, ktoré by možno ospravedlnil katastrofický záver. Bykov zvolil iný prístup, ale je to jeho film a jeho právo. (10.08.2019)

Už v prvním komentáři bylo k tomuto filmu řečeno v podstatě vše zásadní (a další ho trefně doplňují), takže už sem jde jen stěží napsat něco, co tu dosud nezaznělo - snad s výjimkou pár osobních dojmů. Viděl jsem už docela hodně depresivních ruských filmů, ale tento jim v míře své bezútěšnosti téměř kraluje - vybavuji si, jak jsem se v průběhu filmu děsil "ach ne, přece to nemůže skončit TAKHLE". Nu, jak je vidět, může - do jisté míry je to tedy asi film s předvídatelným závěrem, a zamrzet může i často vytýkaná doslovnost děje, ale jinak je to film, který mě bezvýhradně dostal - a to především svou atmosferickou syrovostí a celkově realistickým dojmem, kterým působí (byť by se asi dalo diskutovat, nakolik film skutečně odráží ruské reálie a co vlastně stojí za jeho vznikem - osobně si to ale netroufám posoudit). Mrazivé, autentické, skličující, nadčasové a naléhavé - takové je poselství, s kterým tento výborný film přichází. Durak je nesmlouvavý filmový zážitek - nejen všem fandům kvalitní současné ruské kinematografie lze toto výtečné drama jen doporučit. Po jeho zhlédnutí se mi v duši rozlil hluboký smutek - dostávat tenhle film z hlavy budu hodně dlouho. (01.06.2016)

Klasická ruská nátura. Hroutí se panelák, ale všem je to u prdele. Nejvíc těm, kteří v něm bydlí. Ale uprostřed Sibiře se jeden z Rusů probere z mrákot. Asi má pocit, že jeho život dosud postrádal pod náporem pravidelného stakana vodky smysl a tak se rozhodl udělat alespoň něco, co bude dávat smysl. Prostě se postavil proti ruskému smýšlení a myslel si, že to bude dobře. Není. Tématem si mě film totálně získal. Zemí už tolik ne. Lhostejnost je přesně ta vlastnost, která je pro Rusa typická. Možná až moc. (07.10.2020)