Hlupák

Z nic netušícího začátku se vyklube pořádně silné drama, zasazené do surovosti, pasivity, byrokracie a odporu bývalého SSSR. Přehrávání některých ruských matek je trapné, ale samotný námět a dějová linka s hlavním hrdinou a s ostatními vedlejšími postavami je výborná. Holt hrdinové a neohrožení rekové to měli a mají v životě těžké. Za vším stojí smělý režisér Bykov. (16.02.2016)

Durak sa viac sústredí na kompresiu dotykovej reality skrz nepríjemné pole indícií, ktoré pôsobia na súčasnú ruskú spoločnosť, ako aj jej celoplošnou deštruktívnou katarziou bezvýchodísk z tohto stavu. Leviatan bol viacej pocitový, nádherný a až poeticko umelecký, Bykov skúma príčiny explicitnosti ďaleko razantnejšie a cez priečne dynamickú optiku. Je to i príbeh viacerých paradoxov, ktorých kontrast vystihuje tvrdenie, že každý nekalý čin je výsledkom systému, ktorý mu to umožnil. Čiže vzťahuje to na pomeri v Rusku, ale jeho posolstvá sú všeobecné. A vieme sa s nimi ľahko identifikovať, lebo ľudská zlomyseľnosť vychádza z narúšaniu etických princípov rovnosti a tú zase formuje vlastníctvo matérie. Hlavný hrdina bol možno "trochu" naivný, ale to bol aj Shane a tiež som mu to nezazlieval. (08.02.2016)

První snímek, který jsem od Jurije Bykova zhlédla, byl Zhit. Už tento film mě zaujal a jako další byl na řadě právě Durak. Tento talentovaný režisér umí sakra točit filmy. Hlupák je syrovým, drsným a kurevsky realistickým pohledem nejen na skupiny obyvatel rozpadajícího se paneláku, jejichž životy a vztahy jsou v podobném stavu jako sám barák, ale především se také dostává pod kůži tamnímu politickému systému, který je prohnilý, zkorumpovaný a jeho nejvyšší představitelé jsou ochotni udělat něco pro jiné, jen pokud to zajistí přežití nebo užitek jim samým. Stejně jako jsou schopni udělat "cokoliv", jen aby si zachránili vlastní prdel. Morálně se rozpadající mocenská struktura, která má stejné díry, jako ústřední barák. Lidé v něm, jejichž životy nejsou zase tak moc důležité, protože ani za moc nestojí. A uprostřed všeho toho bordelu stojí jeden opravář, který si začne hrát na hrdinu a díky svému přesvědčení o spravedlnosti a cti, se rozhodne jít proti všem. Jen aby zachránil lidské životy, pro které by ostatní ani nehnuli prstem. Jenže tohle není Hollywoodský film o superhrdinech, tohle je mrazivé a kruté Rusko. Pro hlavního hrdinu, Dimaa Nikitina nastává boj nejenom s časem, ale především s lidmi, kteří téhle díře šéfují. Výborný scénář, herecké výkony a pro mě tak trochu nečekaný konec, protože jsem pořád čekala, jestli ten barák nakonec spadne. Tohle není jen v Rusku. Je to vidět všude a zvlášť u nás, když se člověk podívá kolem sebe. Rozkradená republika, všude nějací posraní manažeři, kteří si hrabou jen pro sebe, vymýšlejí p*čoviny, ale kdyby je někdo postavil ke stroji, nebo jim dal do ruky nářadí, nezvládli by to, bortící se systém hodnot, arogance a úplně naspodu jsou hrstky poctivých lidí, co často musí živořit jen proto, že posty sviním a bezpáteřním hajzlům se rozhodli přenechat těm ostatním. (27.03.2016)

Zase jeden z režisérov, ktorý si píše scenáre a skladá hudbu sám. Film je o to originálnejší. Vykreslená atmosféra, vzťahy a systém poznačený komunizmom bohužiaľ stále nemá až tak k ďaleko k tomu nášmu. Stále tu všetci rozkrádajú, čo môžu a skrývajú sa za anonymitu systému. Herci sú výborní, realistickosťou to sem-tam pripomína dokument. Nápad, dej, hudba, herci... všetko to do seba zapadá a tvorí výborný kompaktný celok. (23.05.2016)

Anotace slibovala moralizující drama tepající do lhostejných politiků bezcitných k problémům obyčejných lidí. Děj naštěstí není tak provoplánový a ukazuje, že i oni mají svědomí a morálku. Jenže se bezstarostným rozkrádáním dostali do nemožné situace, z níž vede cesta jen přes vězení, a to ještě kdo ví jestli. Paradoxně je tím výpověď o to depresivnější, protože ukazuje, že i zdánlivě všemocí zastupitelé jsou nuceni jednat podle pravidel, které je samotné ohrožují. Vzepřít se systému nejde. Žít v systému znamená neustále si kupovat čas před katastrofou. Tohle je přesně to dusivé drama ze života obyčejných lidí, na které se naše kinematografie už dlouho nezmohla, a přitom ho kdysi tak skvěle zvládala. Akorát ten konec je zbytečně přehrocený. (04.01.2021)