Četníci z Luhačovic

Tento seriál těží z popularity mnohem kvalitnějších Četnických humoresek, ale je na něm sympatické, že nekopíruje zahraniční produkce. Případy odpovídají době, do které je seriál situován. Trochu zde chybí výraznější herecké osobnosti. Z druhé strany je pravda, že je třeba dát šanci vyrůst a prosadit se nové herecké generaci, aby se zaplnila prázdná místa, která vznikla po odchodu starých zkušených hereckých bardů. Snad se těch talentů rodí čím dál míň, alespoň podle hereckých výkonů soudě. Výprava je celkem slušná, ale dobová atmosféra je v pilotním díle nanic. Je to mdlé, nemá to šmrnc ani lidový kolorit, ale v následujících dílech se to zlepšuje. Taky by bylo třeba něco udělat se zvukem, protože tomu bylo, hlavně v prvním díle, špatně rozumět. (27.01.2017)

Za začátku jsem měl o seriál docela obavu, u prvních dílů jsem si říkal, že na to koukat celý asi nebudu. Pak ale přišel čtvrtý díl a ten mě k seriálu přitáhl. A pak už bylo moc pozdě od seriálu odcházet, tak jsem ho dokoukal. Je škoda, že se kvalita dost proměňovala podle toho, kdo v daný moment stál v čele stanice. Musím pochválit to, že se seriál neomezuje jen na případy samotné, ale věnuje se i reáliím z první republiky. (26.03.2017)

Víte, proč je hovno hnědé? Je to kvůli žluči. Ta je sice tmavě žlutá až žlutozelená, ale obsahuje bilirubin, což je takový ‚odpad', který vzniká ze starých, pro tělo jich nepoužitelných červených krvinek. Ve střevě ho rozkládají bakterie na dvě části – jedna bezbarvá se vstřebá do krve a vyloučí se močí, druhá se oxiduje na různě barevné sloučeniny, nejčastěji právě v odstínu hnědé, a odchází ven z těla s výkaly. A pointa? Žádná, snad jen, že mi povídání o hovně přijde zábavnější, než Četníci z Luhačovic, ve kterých se Donutil s Jaškówem tváří tak, jako že je hraní hodně bolí a není se co divit, když jsou tak blbí, že je musí na banální stopu přivézt matka jednoho z nich. A komentovat Zedníčkův pseudo-akcent nebudu, to by bylo jako babrání se v hovnech. (28.01.2017)

Hodnotící kompromis.Na druhý díl seriálu jsem se díval ze zvědavosti, jak se jim "dílo podařilo". I když se v tomto díle řeší vražda, v některých momentech jsem přemýšlel jestli se na seriál dívat jako na detektivku, nebo na relaxační komedii. Nakonec asi obojí. Báječně jsem si odpočinul, a z tohoto pohledu bych snad dal i víc než ty dvě hvězdičky. Na straně druhé, odvahu prohlásit tohle za detektivku by bylo hodně odvážné. Herecké výkony mnohdy na úrovni lepších amatérů, snad s výjimkou Hájka a Donutila ml. U Zedníčka se podařilo jeho "češtinu" akcentovat až příliš, mnohdy téměř k nesrozumitelnosti,v předváděné fyzické kondici by zřejmě pro prvorepublikové četnictvo byl fakticky nepřijatelný.Paní soudcová Cmíralová je posazena do role potrhlé ženštiny. Ale tohle nejsou snad ani chyby herecké, ale spíše režijní - působilo to na mne dojmem, že do této polohy byly jejich role směřovány. I když nepříliš velká, přesto mile na mne působila role cikána, ve které jsem vnímal jeho prohnanost i "hrané herectví". Takže dojem spíše rozpačitý. A co nejvíc utkví v paměti? Asi "KAM NA ŠUTRY". Po příběhu Staré dluhy jsem zvýšil hodnocení ze tří hvězd na čtyři. Jen se bojím že odchod Vlacha může znamenat, že za čas se vrátím k původnímu hodnocení. (13.01.2017)

Zaprvé přirozeně jiskřivé „hecování“ v charakterově bohatém tandemu Tomáše Töpfera a Ivana Trojana, jenž se stal zásadním motorem celé série; naproti tomu luhačovická parta vede spíše vatovou figurkářskou konverzaci. Zadruhé filmový způsob vyprávění, který si Antonín Moskalyk určil i hlídal a jenž se v ilustrativní novince nahrazuje povšechně televizním rukopisem, volně zaměnitelným třeba s Doktorem Martinem. A zatřetí humor, což neznamená občasné snaživé „hlášky“, nýbrž celistvou autorskou stylizaci jemné nadsázky, která dává dávným kulisám zločinu osobitou vůni, barvu, jazyk a názor již od dob Hříšných lidí města pražského. (08.12.2020)