I jako Ikaros

"Je pravda, že jste hned na začátku vyšetřování dostal z našich nejvyšších míst požadavek zhruba tohoto znění: Zařiďte, aby vyšlo najevo, že Daslow byl jediný vrah, že se nejedná o spiknutí ani o komplot?" To se to nezávisle vyšetřuje, když je na začátku dán výsledek. To by to bylo jednoduchý. Komise požadovanej žvást vyplodila, zákulisní mocní moudře pokývali hlavami, svědci byli spokojeně odesláni na dovolenou na onen svět a jeden prokurátor se rozhodl hledat pravdu. Jinou pravdu. Takovou pravdivější. A to může být nebezpečný. Musím přiznat, že jsem si Volneyho pátrání užil, fandil jsem jeho nápaditosti a neustále jsem zaháněl myšlenku, že žiju ve světě, kde taky existuje jediná pravda. Oficiální pravda. A je jedno, jestli je to lež. Je to prostě pravda. Říkali to v televizi a kdo pochybuje, je dezinformátor. Sebereme mu tituly, smažeme profily, zakážeme vstupy. Kdysi se to řešilo jinak a o tom Ikaros je. Za mě to bylo skvělý a neuvěřitelně aktuální. (09.12.2021)

Líbí se mi, jak pojem „Yves Montand v politickém thrilleru“ je prakticky samostatným subžánrem francouzské kinematografie nabízejícím spoustu velmi poutavých a kvalitních děl, mezi něž toto rozhodně patří. I jako Ikaros je strukturálně zajímavý thriller, který střídá několik poměrně jednoduchých expozic odkrývajících pozadí politického zločinu, z nichž každá je unikátní, napětím strhující a zároveň velmi doslovně poučná. Rázný závěr si vnímavý divák sice předem domyslí, ale nijak to snímku rozhodně neubírá na působivosti. (29.11.2021)

To sedlo! Vynikající způsob odvyprávění thrilleru, nějaká údajná podobnost s JFK je mi úplně ukradená. Dokonce i v novém dabingu z ČT od Elmara Klose je to zážitek (na Montanda bych nevybral Jana Šťastného, jinak ale obsazení v pořádku). Atmosféra od začátku do konce, a ten závěr taková lahůdka, která vám asi dojde až pár vteřin před. U pokusu na univerzitě si nejprve říkáte, proč tvůrci věnovali tolik času téhle scéně, ale vysvětlení přijde záhy a je docela šokující, dabing obsazení Miroslava Táborského je btw senzační. Hudba zpočátku nevýrazná, potom ale zásadní. Film, jehož prostřednictvím zavzpomínám na staré časy západo a jiho evropských filmů, které jsme s prarodiči tak hltali. (18.07.2023)

Je pravda, že Yves Montand pro mě není taková herecká persóna, jakou by si dozajista zasloužil. Tímto filmem mě ale rychle dokázal přesvědčit, že i filmy s ním jsou ty top, co z Francie vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech. Perfektní politický thriller. Jednoduchý, ale nápaditý. K tomu s úžasnou hudbou od klasika žánru a s pointou, která mě srazila na kolena. (05.12.2021)

Napadla mě neodbytná myšlenka, abych koukl na tento film. Nebylo tedy zbytí, obsese  se musí podobně jako důvěryhodné autority poslouchat. Ale vůbec nelituji. Perfektně vystavěný politický thriller, z něhož postupem času mrazí a mrazí čím dál víc, u experimentů s autoritou už je to pak hluboké zmrazení.  Montand je jako neúnavný buldok, který se žene za odhalením zločinu, podvodu a konspirace, s takovým zapálením, že ztrácí pojem o čase ("co je dnes za den?") a byť jeho postava není opletena žádným pletivem nějakého soukromí, rodiny, lásky a podobných zbytečností nelze než s ním sympatizovat a v závěru, kdy se vlastně krátce poprvé projeví i jako obyčejný člověk s oním pletivem, i soucítit. Méně je holt vždycky více.  Jednodechový thrilller, na začátku nádech a pak už člověk samým napětím ani nevydechne. Pět. (21.12.2021)