Spotlight

Nádherná pocta intestigativní novinařině. Když jsem se o tom filmu už někdy loni na podzim dozvěděl poprvé, nejprve mě vůbec nezaujal, a chuť ho vidět u mě ještě klesla poté, co se o něm všude psalo v souvislosti s jeho vítězstvím na letošních Oscarech a nedalo se před ním skoro nikam utéct. Když mi ale nakonec v poště přistála pozvánka na novinářskou projekci, zvědavost nakonec zvítězila - abych s potěšením zjistil, že mě ten film v podstatě od prvního záběru vtáhnul do děje a nepustil až do samého konce - ačkoli ten je předem známý a logicky očekávatelný (kdyby s tou kauzou nikdy nevyšli ven, nevznikl by ani tento film). Film mě neuvěřitelně bavil - ačkoli je celkem náročný na pozornost, protože v něm figuruje hodně postav i jmen a jeden dialog v rychlém tempu následuje druhý - a všem postavám jsem strašně fandil, aby to dotáhly do vítězného konce a řádně celou tu špínu rozmázly. Je hrozné, že se něco takového ve světě děje, a naopak záslužné, že o tom vznikl tento film. Mimochodem skvělá Rachel McAdams - v tom filmu si ji nejde nezamilovat. P. S. Jsem zvědavý, kdo na to může u nás přijít do kina (česká premiéra ještě za dlouho), když je ten film dávno k dispozici na netu a každý, kdo ho chtěl vidět, si ho už musel dávno stáhnout. (26.03.2016)

Ou-em-dží, tolik jmen v jedný větě nepadlo snad ani ve druhý řadě True Detective, ty bláho. Nebudu lhát, že jsem se občas pekelně neztrácel, nakonec to ale všecko stejně bylo sympaticky srozumitelný. Film roku za mě nicméně rozhodně ne, a to z jednoho zásadního důvodu: vůbec to totiž netoužím vidět podruhý. Generický drama odvyprávěný s jistotou zkušenýho profesionála až na herecký výkony (Ruffalo!) kupodivu skoro ničím nepřekvapilo. A jak ve filmu není překvápko, nadšením do stropu neskáču. Já vim, po těch letech už to nejni tak snadný, že jo, ale stejně... (31.03.2016)

"Během vyšetřování Porterova případu povolal doslova Boží hněv na Globe." Boha mám rád, občas si spolu povídáme, někdy se i zasmějeme, ale vždycky počkám až On přijde za mnou a nechodím se s ním spojovat přes církev, která si na to vymyslela monopol. Církev zkrátka rád nemám a zejména nesnáším její manažery. A o ty tady jde především, neboť právní krytí pedofilie zbloudilých oveček a shnilých jablek mi dost připomíná hřích. A proto vyjadřuju poděkování týmu Spotlight za jejich mravenčí práci, díky které to celé ejakulovalo na boží světlo. Je jen škoda, že to Papež se svými kardinály, patriarchy, arcibiskupy a podobnou verbeží zase nějak politicky zamete pod koberec. Ale pokud někdo potřebuje pomoc při ztrestání arogantního pitomce monsignora Halíka, tak si kvůli tomu od něj své tělesné otvory nenechám protáhnout, ale ruku k dílu rozhodně přiložím. (31.05.2017)

Obyčejná, na skutečných událostech založená konverzačka, celou dobu úplně konstantním tempem běžící ke konci, který také dá jen mírný pocit zadostiučinění. Tak by film působil, kdyby se jednalo o nějaké méně závažné a nepříjemné téma. Díky zvolenému tématu, výbornému hereckému obsazení a sevřenému, přesnému a sebevědomému scénáři ale dokáže i takto podávaný thriller vyvolávat dostatek emocí, vzdělávat v oblasti novinářské práce způsobem, při kterém člověk ví, že mu film v ničem nelže a ani na chvíli nenudit. A vyvolává to i jisté znepokojení nad tím, co vše se může ještě na tomto světě dít skryté před mýma očima.V rámci církve, státu, korporací a čehokoliv jiného. V některých momentech filmu mě přes jeho nevlezlost, absenci snahy cokoliv dramatizovat hudebně (stále používán jeden nebo dva hudební témata v mírně napjatějších momentech) a úplnou civilnost mrazilo, na druhou stranu, tato zvolená forma, přes to, že to byl velmi zajímavý přístup k látce, mi nedovolí dát víc než 8/10. Vyšší hodnocení si nechávám pro umělecky ambicióznější filmy nebo své konzumní, nezdravé fastfoody. A některé oscarové nominace jsou myslím spíše kvůli povinnosti než kvůli opravdovým důvodům (např. Rachel McAdams podává dobrý výkon jako obvykle, ale její role nemá oscarové parametry, naopak Ruffalo si nominaci jistě zaslouží). (28.02.2016)

Kněžské svatouškovství, podané na příkladu převážně evangelické země historických evropských disidentů USA, se zdaleka nevztahuje jen na tuto zemi. Úsporný střih, důkladný ponor do námětu, kvalitní herecké obsazení, snaha o věcnost a konkrétnost, brilantní dialogy, to všechno vytváří obraz dynamické struktury té lepší - bohužel současně i té méně vábivé - stránky americké demokracie. Nevýznamná není ani problematizace (více na místě by byl ostřejší výraz zpochybňování seriozního novinářství) bulvárního novinářství a hold seriozní žurnalistice, kterou ve filmu dělají chybující - a chyby přiznávající - lidé z masa a kostí. Nepřímo dotčen tu je i Vatikán a svatý papež Jan Pavel I. Kardinál, který se na kněžské pedofílii přímo spolupodílel, byl vykopnut svou církví nahoru do Říma (Vatikánu). Úděsná jsou i dostupná, v závěrečných titulcích uváděná čísla: na pedofílii se podílelo zhruba 16% kněží v obvodu působnosti bostonské církevní provincie (skutečné číslo mohlo být ještě větší). K tomu všemu není co dodat. Svatouškovství není doplňkem, ale protikladem svatosti. Nevoní po myrze, ale po fekáliích a síře. Není boží, ale ďábelské. Hlavním ďáblovým nástrojem je - a není to náhoda - rovněž svatouškovský, nelidský celibát. (06.04.2016)