Fotograf

Fotograf je polsko-ruská krimi, která jde tak trochu proti proudu a mně osobně to docela vadilo. Styl vyprávění a také samotná podstata vyprávěné látky se mi nedostala příliš pod kůži. Nejde totiž o klasické detektivní drama, kde jde o činy samotného vraha a o detektivy, kteří se ho snaží dopadnou. Spíše se jde po stopách dětství samotného vraha a jakou v něm hráli roli jednotlivé postavy. Samotná premisa o vrahovi, který mění hlas, tak aby nebyl poznán mi přišla podivně přitažená za vlasy a neatraktivní. Zvláštní film. (27.06.2019)

Já jsem nesmírně rád, že jsem si Fotografa nezařadil do Challenge Tour, protože by to bylo hodně nefér vůči ostatním státům - Poláci by to zkrátka jednoznačně vyhráli, chci, aby to bylo zajímavější. Fotograf je naprosto strhující, inteligentní film, který v sobě spojuje prvky psychologického dramatu, thrilleru a krimi, a vyžaduje divákovu stoprocentní soustřeďenost od první do poslední minuty. Kdo na tenhle film šel po těžkém dnu v práci nebo ve špatném psychickém rozpoložení, nemohl se chytat. Napětím jsem místy ani nedýchal a hltal jsem nové a nové informace, které osvětlovaly děsivou minulost, z níž mi běhal mráz po zádech. První dojem ze závěru bylo velké zklamání, ale po chvílce bylo vystřídáno zadostiučiněním, že takhle to vlastně muselo skončit, takhle je to správně. Ve mně se zkrátka hned probudil milovník detektivek, kterého musel přebít milovník kvalitních filmů, u nichž není nutná doslovnost. Naši polští přátelé nám dávají pořádné lekce z filmařiny. A v dnešní rozjitřené době jsem rád, že máme možnost vidět vynikající výsledek polsko-ruské kulturní spolupráce a sledovat, jak si ve filmu vzájemně dávají místy roztomilé šťouchance. (17.04.2015)

Ze začátku jsem úplně nepochopil, proč Poláci točí film s ruskými herci a v ruském prostředí. Jakmile ale děj směřoval k Polsku, začalo mi všechno dávat smysl. Pokud ale očekáváte film o masovém vrahovi na způsob amerického Sedm, tak s tím vůbec nepočítejte. Tohle je regulérní evropský masochismus v podobě absolutní realističnosti. A jelikož Poláci v dnešní době zvládají všemožné žánry, tak ani tady nešlo chybovat. Jednu hvězdičku přeci jen ale ubírám za chvilkovou nesrozumitelnost příběhu, kterou nicméně v průběhu filmu jakž takž dokázali usměrňovat. (05.04.2018)

„Smrt řeší všechny problémy. Kde není člověk, není ani problém..“ (Josif Vissarionovič Stalin). Osobitý krimi thriller těžící z neutuchající vřelosti rusko-polských vztahů, zástupu kostlivců v almarách a mysteriózní mlhy, kterou Krzystek nechal rozestupovat jen velmi zvolna. Vlastně to dělal tak zvolna, že doteď nevím, jestli mě konec potěšil, nebo nasral.. (02.10.2019)

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)