Laputa

Když psala L. Bokšteflová tenhle scénář, musela být v neskutečné depresi a pravděpodobně řešila i nějaký problémy / mindráky. Protože tenhle film je jedna velká depka. Všechny postavy jsou nasraný, všichni řeší nějaký problémy, zároveň spí každej s každým a pak jsou na sebe zase nasraní, anebo se s tím druhým nevyspí, a to je vlastně taky sere. Mám pocit, že se do té kavárny (baru?) nechodí pobavit, ale vyblít tam svý trable. Ve výsledku vlastně nikdo nikomu neodpovídá, nehledá řešení, radu, pomoc, prostě každej jenom ventiluje svoje problémy. Navíc si všimněte nebarevnosti interiéru (všechno šedý, ponurý), stejně jako oblečení postav... Nepochopil jsem, pro koho ten film vlastně je. T. Ramba není špatná herečka, ale tady se chytila do pasti. A protože film nemá příběh, je to spíš sled různých událostí a scének z prostředí kavárny, těch 90 minut bylo nekonečných. Už v půlce jsem měl pocit, že to trvá věčnost... P.S.: Snaha o občasný filozofování je fakt špatná, tam se někdo pustil na hodně tenkej led! (15.07.2020)

Film, kde se ZASE VŠICHNI chovaj jako kreténi. A nejvíc z nich Voříšková, ta se chová jako rozmazlenej spratek nebo tříletý děcko, a to už v prvních patnácti minutách. Teda kdyby tříletý děcko do sebe klopilo panáky jako starej námořník. Orozovič je tady správně rozervanej, a jak už tady v komentářích zaznělo, jeho hlášky nemaj chybu ("Dělal jsem to kvůli tobě" Voříšková: "To je tvůj projev lásky?" Orozovič:"Di do prdele..."). Jeho filmová postava je tak neuvěřitelná, že působí jako nějaký fantóm, o kterém se na konci filmu dozvíte, že vlastně neexistuje, nebo že je už 10 let po smrti. Do toho všeho rádoby intošský kecy štamgastů, jako jasně, já taky zajdu do hospody, ale tyhle rozhovory si neumím reálně představit ani v noční můře. Takový kydy z nás nepadaly, ani když nám bylo sedmnáct, a těmhle lidem má být 25+, pokud jsem to správně pochopila. S takovejma lidma sedět v hospodě či nedejbože sdílet domácnost za trest... Ženský se tam chovaj, jako kdyby jim bylo třináct a nikdo neví proč. Pardon, možná to ví Lucie Bokšteflová, které patří obdiv za vybroušenej scénář k tomuto úžasnému hlubokomyslnému dílu. A do toho všeho ten příšernej starej kozel, co má dvě malý děti a manželku, a stejně dělá do Voříškový, a ještě jí pomáhá v tom jejím baru se všim, co ona zrovna potřebuje. Ach jo, už je tady tenhle motiv zas. Vždycky se mi vybaví Zázvorková v Marečkovi: "Aby ses viděl, jakej seš mladík!" Tímto se omlouvám mistrovskému dílu zvanému Muzzikanti, protože ti si aspoń na nic nehrajou, zatímco tohle, tohle je skutečně téměř odpadní film, o pozérskejch hovadech. (04.11.2020)

Na Terezu Voříškovou se dobře kouká, a dokonce i umí hrát. Ale dívat se na to, jak se hodinu a půl chová jako kráva, mě fakt nejen nebavilo, ale časem začalo i nudit. Možná to přece jen chtělo nějaký příběh a trochu děje. Takhle jsem mohl přemýšlet maximálně o tom, proč tomu prostoru všichni říkají kavárna, a ne třeba bar. (11.06.2018)

Mě osobně filmy tohoto ražení v české tvorbě chybí. Vyčítat mu bezradnost je od věci, jelikož film je o bezradnosti hlavní hrdinky. Holka zkrátka neví co se životem, obklopí se lidma a čeká co z toho vyleze. Občas s někým spí, občas pije, občas jde na procházku. Postupem času teprve začíná chápat, že zvenku klid nepřijde, že ho musí najít v sobě. A že jí v tom ti lidi okolo ní mohou pomoct, pokud jim to dovolí. To je celé jádro pudla. Možná to někomu na 93 minut přijde málo, mně to ale stačilo. Voříšková to zvládla dobře, zaujal Petr Stach, Marika Šoposká svou slepičku zahrála také zdatně. 80% (13.04.2016)

Laputa mě zaujala hodně svým zvláštně strukturovaným příběhem, který vlastně ani nějaký pořádný příběh není. Dopředu ho celý táhne jen Tereza Voříšková a vlastně se jedná o takový zajímavý náhled do života jí a jejího okolí. Nemusíte často souhlasit s jejími rozhodnutími a její postava vám možná nebude bůhvíjak sympatická, ale film si k vám postupně najde cestu a možná vás tak jako mě učaruje svým kouzlem nereálné atmosféry. (16.03.2016)