Rembrandt

Galadriel a ostatní recenzenti nepochopili o čem úmění opravdu je! Ano je tam sexualita a smrt jenže toto naplňuje člověka jen z části a umělec se pak cítí prázdný. Zde nastává chvíle, kdy Rembrandt se vzdává vysokého postavení ve společnosti a místo toho chce mít svobodu v malování! Kdo nedokázal nic vytvořit, těžko pochopí tento snímek a úmění jako takové!... (11.07.2012)

Naprosto standardní malířský biografický film vyprávěný (jak je dobrým zvykem) v retrospektivním modu selektivního vzpomínání. Autory filmu bohužel daleko víc zajímá Rembrandtův život – jak veřejný (kontroverze, věčné dluhy), tak osobní (v zajetí bujného libida) než jeho tvorba. Kromě otrockého opakování scén, ve kterých mistr maluje a přitom vede dialog s tím nebo oním se o jeho fascinující malířské duši nic nedozvíme. Za zmínku ještě stojí nevídaně amatérské dekorace – z téměr všech interiérů a exteriérů křičí slovo „kulisy“ a záběr s velrybou uvízlou v amsterdamském přístavu by si za rámeček nedal ani Georges Mélies. (13.10.2006)

Perfektní jakožto televizní dramatizace dokumentu o slavném realistovi a mistrovi evropského štětce, který neměl absolutně jednoduchý život s tolika rodinnými tragédiemi. Pochvala za kameru a obraz, který skutečně působí jakožto oživlá Rembrandtova díla.  ´´Víte proč tak geniálně malujete? Protože neumíte lhát.´´ 75% (08.12.2021)

Životopisný film jednoho z největších malířů 17.století. Klaus Maria BRANDAUER zahrál úlohu skvělým způsobem, taktéž ostatní herci. Režisér MATTON ukázal bez zbytečných příkras nebo falešného lichocení, jaká tehdy byla doba a že závist odjakživa hýbala světem, že to není jen povahova výsada Čechů. Film byl natočen s velkým vkusem pro tento žánr a zvláště musím pochválit vydavatele DVD, který zde do BONUSU umístil 52 malířových obrazů, takže ten, kdo vůbec neví kdo Rembrandt byl a co maloval, si zde může doplnit své mezery ve vzdělání. Nádherný film. (27.01.2009)

Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. (08.05.2010)