Farba víťazstva

Vždy jsem míval slabost pro sportovní filmy dle skutečných událostí a na tom se ani po letech nic nemění. Jednou za čas se vždycky rád podívám na příběh nějaké slavné osobnosti z minulosti, který se vzepřela osudu a soupeřům. Nejinak je tomu u příběhu amerického atleta Jesseho Owense, který si pro sebe ukradl Olympijské hry v Berlíně. Silný příběh, který by zasloužil možná trochu ikoničtější zpracování, ale i tak je všechno na svém místě. Přesně tam, kde byste to čekali. Bez velkých hvězd a filmových osobností. Ani víc, ani míǹ. Čtvrtou hvězdu přidávám diky svým osobním sympatiím k těmto filmům. (03.12.2018)

Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) (20.09.2016)

Přišlo mi to hodně jakože "velkolepé" - snažili se z toho udělat něco, co se mi ale moc nelíbilo a rozhodně se mi nelíbil ten "styl", jak se snažili klást důraz na to - černoch - nacisti - Goebbels a přísný výraz. Je to jako ve výsledku dobré téma - určitým způsobem v tu dobu pro nacisty dost potupné, ale styl, jakým to bylo natočené mi prostě nevyhovoval. Překvapil mě Sudeikis, který mi připomínal Kevina Costnera a jednoho, u kterého si teď už hodinu nemůžu vzpomenout na jméno :D :D Ale prostě mě to překvapilo v tom, že mi Sudeikis přišel takový "dospělý" a působil na mě hodně vyzrále :) :) :) Ale jinak to bylo takovéto, co si pustíte o víkendu na ČT1 či ČT2 a příjemně si u toho odpočinete...:) Nic víc :) (24.03.2017)

Jesse Owens pro mne od malička sportovní ikona a jeden z nejlepších sportovců světa (ne jen proto vysoké hodnocení ), Bohužel je klasickým příkladem rčení ,,Světská sláva – polní tráva“: vybojoval pro USA čtyři zlaté Olympijské medaile, přesto musel chodit zadními vchody určené pro černé a celý život pracoval jako školník. Film má několik rovin. Sportovně historickou. Rasovou politiku v Americe a v Hitlerově Německu, opět bohužel téměř srovnatelnou. Zároveň upozornění na politickou manipulaci, která ovlivňuje a přímo zasahuje do světa sportu, (vědy,umění ) je úplně jedno jestli se píše rok 1936 , 1980,1984 nebo …, protože platí, že politická manipulace ze strany mocných a bohatých je konstantní - čili neměnná . (04.06.2016)

Netuším, jestli to bylo záměrem filmu, ale podařilo se mu ukázat kazy všech stran, takže tak nějak cítíte, že v těch dějinách není nikdo dokonalý a není nikdo naprostý hajzl. Snad až na Goebbelse. Každý má svoje chyby, ale přece jen tu něco krásně vyniká. Sportovní duch, přátelství a naděje. Nemůžu jinak, tenhle film mě dostal. A přiznám se, že s Leni bych se chtěl setkat. (20.05.2016)