Génius z chatrče

I když je film vyprávěn opravdu dobře a občas i dost zajímavě, Například začátek a konec příběhu Ramanujana se mi opravdu moc líbil, tak se film bohužel hlavně věnuje tématu, který mi je velice nesympatický - matematice. Spousta vzorečků a termínů, kterým vůbec nerozumím a zrovna u takových scén jsem se nudila. (16.10.2016)

Má dříve fotografická paměť si s matikou nikdy netykala. Tam to chtělo logiku a ne ukládání dat po paměti nebo slovíček či letopočtů. A tak zatímco jsem dějepis a literaturu i nějaký ten jazyk zvládal hladce, matika byl krutý boj. Vždycky jsem obdivoval blázny co si večer sednou a jen tak si něco počítají. Můj táta byl také takový. Náhledem přes rameno jste zjistili, že je baví jen tak něco, co by jste nespočítali ani z donucení  u závěrečné zkoušky na vejšce i kdyby jste museli. A nebo by jste to dali, ale dřeli by jste na to jako koně půl roku. A oni si sednou místo k telce v noční ztichlé kuchyni kde ruší jen hrčení lednice, vezmou bloček, starou propisku a jedou...  Stránku za stránkou. A ještě si libují jaká je v té matice krása. Je smutným znakem lidstva, že své geniální potomky většinou dokáže ocenit až po jejich smrti a mnohdy i až několik set let poté. Ti mají mezitím často hrob neznámo kde.  Často zašli v bídě dost šílenou smrtí, nemici či dokonce smrt hladem nevyjímaje. Ramanujan je další z té řady geniálních  nešťastníků. Dnes by jej v Anglii asi vítali, ale přijet do impéria před první světovou válkou si jistě koledovalo o nejeden ústrk a rasistickou poznámku. Bohužel Britové se takto nadřazeně chovali ještě dlouho poté a ač Indy a Pakistánce nakonec vzali na milost, Poláci a Češi (ano my co jsme jim pomohli zachránit Albion před Luftwaffe v časech nejtěžších) jsme dnes pro ně póvl z východu. Smutné. Já mám tyhle filmy obzvláště z Indie moc rád. Dnes jsem to měl skoro 4D. Venku indické vedro a u sledování mne ovíval větrák. Chlazená limonáda na stole a venku už chybělo jen troubení slonů, nebo řev tygra. Bohužel se v Indii film odehrává jen krátce a zbytek děje divák stráví s hrdiny v poněkud sterilním a až zapšklým prostředí univerzity v Cambridge. Je zajímavé, že J. Irons byl svému protějšku docela podobný i bez většího líčení. Patela mám rád ač ač se to nezdá :-) je Angličan jak poleno. Pro tyhle filmy je ale jako stvořený. Samotný příběh má jednu velkou vadu a tou je naprostá absence emocí i napětí. Hardy Ramanujana tak tvrdě drtí žádostmi o důkazy bez špetky jakéhokoliv citu, že se to přenáší filmem i na diváka. Závěrečný proslov na univerzitní půdě s tím už nezvládne zhola nic udělat. Je dobře, že se točí tyto filmy. Člověk se zase něco dozví a pro Indii je to myslím velmi důležité. A v časech Srinivasova života to musel být po návratu ještě před nezávislostí Indie národní hrdina. Příjemná byla i hudba ve filmu. Ale v součtu je to jen za tři prvočísla. * * * (24.07.2022)

Keďže sa poväčšinu stopáže nachádzame na akademickej pôde, tak čisto akademicky zobrali tvorcovia aj spracovanie. Témy, ako predsudky, rasizmus a nedôvera k faktu, že by niekto inej ako bielej pleti mohol prísť s niečím skutočne objavným, sú vo filme zobrazené príliš prvoplánovo. Vojaci si do mladého muža kopnú radi len tak pre zábavu, ale na druhej strane, ak mal Srinivasa podobný zážitok odžitý, tak prečo ho nezobraziť. Všetci zhruba tušíme, k akému rozuzleniu film speje a asi aj akú bude mať bodku, ale wikipediu si aj tak vopred nečítajte. Takže som rád, že som sa dozvedel, kto to bol Srinivasa Ramanujan a potešili samozrejme aj spoľahliví herci. (11.01.2019)

Politika, válka, láska, předsudky, víra - k čemu to je?! Film mě velice zasáhl a potvrdil existenci boha ( aspoň pro mě ) . Scéna, kdy měl Hardy proslov před Královskou společností mě rozbrečela, byl to jeden z nejkrásnějších emočních zásahů v životě. Chci za to poděkovat. Kdyby to bylo jen o pravdě, nikoho by ten film nezajímal, stejně jako je to dnes pravda nikoho nezajímá. (13.11.2020)

Čím to je, že filmové návraty do první poloviny 20. století vždy vypadají podobně? Asi je to sázka na jistotu, tyto filmy většinou nezklamou, i když se odvíjejí podle stejného schématu, a na smysly působí dokonalé a do detailu provedené retro. Dalo by se říci, dokonalé až moc, moc to všechno září novotou, a taky nudný předvídatelný vývoj. Nspornou výhodou těchto filmů je silná předloha. Historie opředená legendami nabízí nepřeberné množství materiálu, díky filmu můžeme příběh prožít, pocítit jeho lidskou každodenní stránku... A legenda může zase ožít! Bonusem je rasové vyrovnání, k čemuž film silně promlouvá, střet dvou světů reprezentované skvělými Jeremy Ironsem a jak věřím, hvězdou s velkým potenciálem a neodolatelnou citlivostí v očích, Devem Patelem. (01.10.2017)