Denník pubertiačky

Hodně zvláštní film plný intimních scén. Nemůžu říct, že mě nebavil. Ale pořád mi tam něco chybělo. Možná trochu víc šťávy by to chtělo. Pak bych třeba zvýšila svoje hodnocení. Chvílema mi děj přišel až moc ponurý a depresivní. A taky mi moc nešlo do hlavy, že by se takhle chovala 15ti letá puberťačka v té době ... I když .. všechno je asi možný. 55%- (30.03.2016)

Takhle ošklivou herečku už jsem ve filmu dlouho neviděl (krátký tělo, žádný boky, ksicht jak žárovka a ještě upravená Photoshopem) a přesto musím uznat, že se nedivím, že otčím podlehl jejímu kouzlu a předčasnému sexuálnímu apetitu. Kromě toho tahle ošklivá herečka umí i hrát. Ocenil jsem sexuální otevřenost (spíše ale verbální, ale aspoň něco), čehož se u od prudérních Američanů člověk tak často nedočká. Chvílemi jsem si říkal. že to v těch sedmdesátých letech v San Francisku nemuselo bejt vůbec špatný. (28.05.2016)

"Pokud jde o mě, tak vůbec nejsem hezká." Jo, tak to byla jedna z mála vět, která mě vzhledem k hlavní představitelce zaujala. Jinak mi to od začátku přišlo poněkud ... nechutný. Chlastá, šoustá, sem tam si šňupne něčeho ostřejšího, vypadá jako kráva, chová se jako kráva, ne, fakt mě to nechytlo ani minimálně. Jedna * za retro vizuál a hudební doprovod. (13.09.2018)

V Deníku puberťačky si Marielle Heller zřejmě zhmotnila svoje pubertální představy o dospívání. Snažila se mu dát artový rámec, což se celkem i povedlo, ale chybí mu to nepatrné nic, které z průměrného filmu udělá film dobrý. Celý příběh vlastně jenom klouže po povrchu, Minnie má nějaké představy, které si realizuje, ale jak její máma, tak Monroe působí psychologicky nedotaženě jak z poslední soap opery. Škoda zmařeného potencionálu. (18.09.2016)

Vyprávění této pubertální dívky nám umožňuje pohled ze dvou perspektiv. Je to o nalezení sebevědomí v oblasti sexuality a kontrole. Film je hlavně o překračování mezí, o zneužívání volnosti a svobody, které ji matka nezodpovědně propůjčuje. Sympatičnost Minnie od začátku ohromně opadává. Sledujeme, jak sebestředná a egoistická dokáže být, i když jí to nic kromě sexuálního ukájení nepřináší! Na filmu si cením nesentimentální upřímnosti, která v americké kinematografii dosti raritní, ovšem celkový dojem kazí konvenční elementy používané v rámci teenage žánru. Heller vykazuje snahu udržovat svěží tón, scény jsou krátké a výstižné, ale v případě bisexuálního vztahu s Tabathou je to zoufale nedotáhnuté do konce! Animované vsuvky více nerozvádějí charakter Minnie, ale potěší jen povrchně svojí roztomilostí. Přes negativa, které jsem doposud vyjmenoval, film je dobrý hlavně díky zapojení Bel Powley, jež se do adolescentky věrohodně vcítila. (12.01.2016)