Záletník

Stejně jako Willy Kufalt jsem si vzpomněl na starší komedii režiséra Yvese Roberta o partě vypečených přátel Kumpáni, která mi svým kvantem úměleckých nápadů a svéraznými dialogy možná úplně tolik nesedla. Osmdesátkové podvodnické Dvojče mi zase přije příliš vulgární.  U této daleko  klasičtější francouzské komedie, zaměřené na jednoho nově záletného kníratého člena parta, který ještě donedávna pokojně miloval svou rodinnu i vlast jsem se bavil určitě z této trojice nejvíc. Přestože ti pánové byli pěkní šovinisté a scéna se slepcem je vážně trochu trapná,  tak jde atmosférou vážně o klasickou francouzskou komedii, tedy zastávku z mých nejmilejších. Tentokrát spíše civilní než bláznivou. Skvělé určitě díky Jeanu Rochefortovi - ať už  ironicky vnitřně  komentuje  dění, prohání se na koni nebo brouká v červeném saku. Nikdy by mě nenapadlo, že by k němu mohl takhle sednout dabing pana Fišera a ono to vážně perfektně sedlo, ba naopak film ještě povýšilo. Fišer si dokázal ty vnitřní Rochefortovy průpovídky velmi užít a jsem rád, že nejsem sám, komu tady Rochefort ve výsledku i trochu připomněl Sellese, i když často nabídl naprosto osobitou vlastní komiku (:D.) Už jenom při závěrečném sletu, který je za doprovodu skvělých Rocherových obličejů, láhodného projevu Stanislava Fišera a nádherných Cosmotónů opravdu skvělý. Byl jsem pouze na začátku svého vzestupu.  (04.10.2022)

Komedie Záletník (někdy se uvádí pod titulem "Sukničkář") - dnes už klasický snímek FRA provenience, jeden z těch kultovních. J.Rochefort v hl.roli ženáče - sukničkáře zamilujíc se do kolegyně z vedlejšího oddělení. Tím se jeho život automazicky sestává mnoha eskapádami snažíc se uniknout odhalení. Američani za 8 let po uvedení této komedie natočili svoji verzi (remake) pod názvem "Žena v červeném" s vynikajícím s G.Wilderem (pilotní píseň "I Just Called to Say I Love You"). Na originál to však nemělo. (25.08.2004)

"Byla to řada vzrušujících okamžiků každý den mezi 16:50, kdy jsem skončil v kanceláři, a 17:50 nebo 52, kdy se Marta vracela domů." Kdybych někdy pocítil touhu po záletech s nějakou modelkou, tak bych určitě dopadl jako Etienne - pozval bych nepravou, nechal bych na sobě jezdit koně a určitě bych omylem přistál v Bruselu. Tak to radši zůstanu věrnej, budu se smát nechápavě zamilovanýmu Lucienovi, budu obdivovat Etiennův výkon v sedle či jeho světáckou procházku v dešti a pokusím se zabít Simonovu nesnesitelnou matku. To všechno udělám jenom proto, abych si nakonec mohl vychutnat s Etiennem cigárko na římse s výhledem na Vítězný oblouk. To bych moc chtěl, ale jako nekuřákovi se mi to určitě nepoštěstí. (07.04.2017)

Kvartýr Anny Duperey by klidně mohl bejt v katalogu IKEA 2012. Včetně Anny Duperey. To za prvé, za druhé, je sympatické slyšet dabovat Věru Galatíkovou někoho jiného než Annie Girardot (v tomto případě Danièle Delorme). Záletník je pohodová a příjemná konverzačka, která až v závěru nabírá nádech bláznivé komedie. A způsob, jakým se již zmíněná Anny Duperey rozloučí s Jeanem Rochefortem, v tom je všechno, smích, poezie, smutek, fraška. (17.08.2012)

Tentokrát bych Yva Roberta nepochválil, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem jeho hrdinovi Etiennovi přišel na chuť. Partička čtyř kamarádů, co se schází na deblu, tropí si naschvály, dělá si ze všeho a hlavně ze sebe nehoráznou prču a v pravý čas umí táhnout za jeden provaz, to jsou Monicelliho Moji přátelé ve francouzském kabátě. Skvělý dabing staré barrandovské školy (Fišer, Švehlík, Frej, Miroslav Zounar) tak odkrývá podobný, jen převrácený paradox - pokračování tohoto filmu se dobového dabingu nikdy nedočkalo (u "Přátel" zůstal naopak první díl bez dabingu). Femme fatale v podání Anny Duperey trvalo ještě více, než se vyloupla do krásy (a nahoty, hurá). (04.09.2014)