Záletník

Jak je vůbec možný dostat do filmu tolik pohody, uvolněnosti, přirozenosti a humoru, který nestárne ? Tak to fakt netuším, ale jedno vím jistě, Yves Robert tohle prostě umí. Jean Rochefort, podle toho, co o něm vím, tak je jasné, že on si svou roli musel ohromně užívat, protože to u milovníka žen, života a humoru na všechny způsoby snad ani jinak nejde. A nemůžu zapomenout ani na dalšího člena téhle báječné party, hudebního skladatele Vladimíra Cosmu. Ta jeho filmová hudba by se měla pouštět na každým finačním úřadě, protože pak by se i placení daní proměnilo v oslavu optimismu. A ještě jednu věc pro ty, kteří film viděli. Jestli někdy budete v Paříži stát u Vítězného oblouku a bude se kochat pohledem na Champs-Elysées, kouknětě se do první ulici na pravo od Vás, vedoucí na Champs-Elysées, na krajní dům a postupně svůj pohled přesuňte nahoru a...... no jasně uvidíte římsu, já to tak udělal a můžu říct, že jsem se sám od sebe začal najednou usmívat, takovou sílu může mít film, tak nezapometulná může být jediná filmová scéna. A jelikož to je mé doporučení pro ty, kteří film viděli, nemůžu diskriminovat ani ty, kteří se právě teď třeba rozmyšlí zda tenhle film stojí za to vidět a mé hlasité "NO JASNĚ, ŽE STOJÍ, VY VOLOVÉ, CO BY STE CHTĚLI PROBOHA LEPŠÍHO" jim nestačí. Tak už jen dodám, že se ve filmu dozví, jak bude vypadat život uživatele DaViD´82 a kde za několik málo let bude tento uživatel stát v cizím županu :-) (21.08.2009)

Tentokrát bych Yva Roberta nepochválil, protože mi dost dlouho trvalo, než jsem jeho hrdinovi Etiennovi přišel na chuť. Partička čtyř kamarádů, co se schází na deblu, tropí si naschvály, dělá si ze všeho a hlavně ze sebe nehoráznou prču a v pravý čas umí táhnout za jeden provaz, to jsou Monicelliho Moji přátelé ve francouzském kabátě. Skvělý dabing staré barrandovské školy (Fišer, Švehlík, Frej, Miroslav Zounar) tak odkrývá podobný, jen převrácený paradox - pokračování tohoto filmu se dobového dabingu nikdy nedočkalo (u "Přátel" zůstal naopak první díl bez dabingu). Femme fatale v podání Anny Duperey trvalo ještě více, než se vyloupla do krásy (a nahoty, hurá). (04.09.2014)

Není divu, že Záletník je nejúspěšnější spoluprací Jeana Rocheforta a Yvese Roberta. Skvěle napsané dialogy, perfektně vypointované situace, hudba Vladimira Cosmy a především Rochefortův výkon. Gene Wilder v americkém remaku nebyl špatný, ale Jean Rochefort působil tak krásně neohrabaně a přitom přirozeně, v některých scénách ve mně vyvolal smích jenom svým pohledem. Zábavné mi přišlo, jak ve skutečnosti velký milovník a chovatel koní zahrál jezdecké dřevo. Film měl takový úspěch, že o rok později vzniklo pokračování. (21.08.2008)

Komedie Záletník (někdy se uvádí pod titulem "Sukničkář") - dnes už klasický snímek FRA provenience, jeden z těch kultovních. J.Rochefort v hl.roli ženáče - sukničkáře zamilujíc se do kolegyně z vedlejšího oddělení. Tím se jeho život automazicky sestává mnoha eskapádami snažíc se uniknout odhalení. Američani za 8 let po uvedení této komedie natočili svoji verzi (remake) pod názvem "Žena v červeném" s vynikajícím s G.Wilderem (pilotní píseň "I Just Called to Say I Love You"). Na originál to však nemělo. (25.08.2004)

/Vy/Držet balanc situace. Dobře se krýt za pentlí. Dokáže ten, kdo má rád krátké, i copaté. Vzájemně vzletné objetí. Výletník až na vrchol. Frejíř čtvrti v župánku, kterému teď hrozí pád z loží. Uvítal by paraplíčko, Pana Tau buřinku, když  nebeské apartmá opouští. Namísto toho si podmaní, panic  Casanova andělského letectví, celou jednu s ladnými křivkami. Šarmantní divu Paříž, t. č. ve slunném kloboučku. (05.10.2022)