Dobrý den, paní Campbellová!

Výborná komedie s inteligentním "nevlezlým" humorem. Gina stále krásná plná italského temperamentu. Ale i všechny tři americké paničky jsou skvělé. Jedna anglicky suchá, druhá téměř s italským temperamentem a paní Newmanová jako bodrá matka od tří dětí. Jejich manželé a údajní otcové k nim sedí jak něco na hrnec. Scénka střídání se "otců" v domě paní Campbellové je nejlepší. Závěrečná scéna u auta je typická italská klasika, ale kdo by té Gině odolal ? (08.01.2011)

Starý, oddychový, konverzační film, který svým tématem hodně připomíná MAMMA MIA. Jen s tím rozdílem, že ze současného Řecka se dostáváme do Itálie 60. let. Závěry na staré, pitoreskní domy a krásnou italskou přírodu jsou působivé. Ovšem nejvíc zapůsobí Gina Lollobrigida, která z mladičké Esmeraldy zženštěla v přitažlivou 41letou milfku v rajcovních sexy oblečcích. Ani se jí nedivím, že i po letech tak ti tři pardálové z války pořád toužili. [830. hodnocení, 69. komentář, 76%] (18.10.2021)

"V San Anselmu, tam se sejdou všichni, matka, dítě, tátové, sraz ve špitále, nashle." No nádhera veliká, tenhle film. Má to v sobě leccos amerického, přitom ale půvabné exteriéry italského venkova a italský temperament (který překvapivě zastupuje například Telly Savalas s úžasným dabingem Josefa Beka). To vše korunováno oslnivě krásnou a výborně hrající Ginou Lollobrigidou. Jiskřivé dialogy s nádhernými hláškami a úsměvně dojemným závěrečným smířením všech se všemi. Nadstandardní zábava. (22.11.2011)

Závažný válečný film může být i skvělou, gagy a ostrovtipem hýřící komedií, kterou symbolizuje moudrá, uhrančivě krásná žena - Gina Lollobrigida. Legendární krasavice zlatého věku evropského lidstva minulého století a ní i tvůrci filmu - scénáristé Denis Norden, Sheldon Keller a Melvin Frank, současně i režisér filmu - k výchozímu nápadu, následnému propracovanému záměru-libreta a konečně stále dotvářenému scénáři (tím vším skutečně DOBRÝ DEN dýchá) - přidali zdatné herce, úspěšně sekundující skvělé Lollobrigidě, a snahu vyrovnat se s těmi důsledky války, na něž ve velkých historických plátnech nezbývá čas ani prostor. Moudré prozření rozvážných otců, chápavá moudrost jejich manželek i empatická dceřinná láska učinily z lidsky pochopitelného poklesku někdejšího nezkušeného děvčátka bojujícího o přežití ve stále probíhající kruté válce čin, jenž to všechno dokázal pozitivně překonat. Nadčasový rozměr zdánlivě zaměnitelného "lehkého" nenáročného díla je skryt v radosti všedního i svátečního dne, v zázračné schopnosti vzájemně si naslouchat, být skutečně snášenlivý a tolerantní, vnímat nezkresleně opravdu podstatná fakta. Úsměv i nevázaný smích se v takovém případě stávají ne devastujícími, ale naopak stylotvornými, konstruktivními prostředky. A smích přes slzy je tím, co i po desetiletích utkví v divákově paměti po zhlédnutí tohoto obrozujícího díla, oslavujícího "pouzeobyčejného" člověka v podobě atraktivní, krásné a nádherně pošetile moudré milující ženy a matky.. (24.12.2010)

"Já nelžu. Nedotkla se mě opravdu jiná mužská ruka než tvoje a tátů mého děcka." Je libo jednu nekonečně velkou lež, nezkrotnej italskej temperament a komedii plnou konverzační pohody? Já tedy nemám lhaní nijak zvlášť v lásce, o mém temperamentu lze s úspěchem pochyboval, ale povedený komedii nedokážu odolat. Byl jsem okouzlen výkonem Giny Lollobrigidy, která svou divokou italskou náturu velkoryse rozprostřela přes celou šíři obrazovky a přidala k ní pohotový kombinační schopnosti notorický lhářky. Nic nezkazili ani všichni obelhaní, kteří skvěle doplňovali hlavní ženské tornádo, a s přijímáním pravdy se vypořádávali tak svérázným způsobem, že má bránice dostávala pořádně zabrat. (24.11.2011)