Vojnové hry

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Tento film jsem viděl ještě na VHS, ale úplně jsem na něj zapomněl. Až po přečtení nádherné knihy "Ready Player One" jsem se k tomuto filmu vrátil a s nostalgií si rozpomněl na vlastní začátky s počítači, vytáčenými modemy atd. Navíc na to jak je film starý hezky naznačuje co by nás jednou mohlo potkat... (07.02.2018)

"Ale na velitelství věří, že nukleární válku lze vyhrát. Že mohou být přijatelné ztráty." Uplynulo čtyřicet let. Myslím že během pár měsíců uvidíme, jestli se v NORADu poučili. Ač to ze zpětného pohledu nevypadá, tak to byl tehdy v osmdesátém třetí přelomový film - a to hned ve dvou ohledech. Za prvé zatraktivnil sílící subkulturu počítačových nadšenců. Už to nemuseli být jen divní cvoci s aspergerem, ale mohli mít i čistou pleť, šarm a hezkou holku. No a za druhé se v něm mluvilo o možnosti, že by se oba bloky mohly domluvit na mírovém soužití. Tohle není originální myšlenka, ale vzhledem k tomu že úřadující prezident Ronald Reagan chtěl od Hollywoodu úplně jiné poselství, tak to trochu odvážné přece jen bylo. Navzdory tomu že jde o komedii, a tak trochu napůl dětský film, nemusí se WarGames vedle Dr. Strangelove a Fail-Safe vůbec stydět. Mrazivé umí být taky, i když tak trochu mimochodem. (10.07.2023)

Poměrně příjemný dětský film, který bohužel dost zestárl. Ani tak ne používanými technologiemi, jako tempem, zápletkami a dialogy. Matthew byl asi lepší dětský herec, než herec. Ally je lepší a hlavně pohlednější. Dospělí to nekazí, ale čas z nich udělal větší karikatury, než bylo původně myšleno. Stopáž je je o 30 minut větší než je záhodno a z toho vyplývá i problém v tempu vyprávění. Není to špatné a být mi v 80. letech 15, jdu na maximální hodnocení, žel máme tu 21. století a mě už 15 bylo... 50% (26.05.2009)

Dost atmosférický thriller, který musel byt v době vzniku vyloženě mrazivý. Studená válka v plném proudu, strach z jaderných raket a důstojníci sedící za stolky nad tlačítky, jejichž stisknutí mohlo znamenat konec světa. Do toho první nedokonalé prototypy počítačů, kterým vlastně pořádně nikdo nerozuměl a přesto se na ně spoléhalo více, než bylo zdrávo (a zrovna tahle myšlenka je navíc dost nadčasová). WarGames je z dnešního pohledu uvěřitelný především v kontextu k tehdejší technologii, jinak je samozřejmě dost naivní (a to i pokud pominu mladého teenagera počínajícího si jako MacGyver). Samotný film je napínavý, dobře ozvučený a nechybí ani trocha romantiky (na mlaďoučkou Ally Sheedy radost pohledět). Navíc je to jeden z mála filmů, kde hackování nepůsobí úplně stupidně. (20.10.2016)