Vojnové hry

Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry jsou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se v celém příběhu lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce. "Pane, po důkladném zvážení jsem došel k názoru, že Váš obranný systém je na hovno." :) (21.01.2012)

Snímek WarGames je velmi často zmiňován v knize "Ready PLayer One", či se o něm zmiňují moji oblíbení recenzenti a kritici, přičemž ho v drtivé většině případů i vřele doporučují. A jak tento snímek z roku 1983 v mých očích dopadl? Inu, v rámci svých možností více než dobře. Režisér John Badham totiž stvořil vcelku realistický obrázek toho, jak moc je snadné ztratit vše, když dohled na jadernými zbraněmi svěříme jednomu superpočítači, navíc neschopnému odlišit hru od reality. Za zmínku rovněž stojí i herecké výkony, z nichž razantně vyčnívá mladý Matthew Broderick. Co tedy dodat na závěr? Snímek WarGames Vám mohu vřele doporučit. Jedná se totiž o svěží filmařinu, jež ani po téměř čtyřiceti letech neztrácí nic na své hravosti, a především finálním poselství. Tohle se zkrátka moc povedlo. Skvělá práce! „A strange game. The only winning move is not to play. How about a nice game of chess?“ (19.01.2020)

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

Je to trošku směšné, všechny ty hrátky s vytáčením, počítače bez GUI, hackování, blikající světýlka bez zjevného významu atd. Film byl natočený vpodstatě těsně před obrovským skokem v počítačové technologii a těch dvacet let je na něm opravdu znát, vypadá starší než je. Scénář je zajímavý, některé myšlenky aktuální a hercké výkony úměrné věku a zkušenostem herců. (24.05.2006)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)