Vojnové hry

"Shall we play a game?" Tohle skvělé heslo dávalo tušit, že půjde o řádnou legraci - vyloupla se z toho ovšem o něco naivnější verze terminátorského SkyNetu (pravdou však zůstává, že WarGames byly dřív). Nicméně Corbin coby generál Beringer byl stejně tlustý a hlučný jako Carwil v Red Alert 2 (s tím, že úvodní animace má s odpolováním hlavic ledaccos společného :)... No a ústřední dvojici mlaďoučkých herců jsem zobal z ruky - geniální IT podivín Broderick byl fatální a džínová královna Sheedyová taktéž... (01.05.2009)

"Ale na velitelství věří, že nukleární válku lze vyhrát. Že mohou být přijatelné ztráty." Uplynulo čtyřicet let. Myslím že během pár měsíců uvidíme, jestli se v NORADu poučili. Ač to ze zpětného pohledu nevypadá, tak to byl tehdy v osmdesátém třetí přelomový film - a to hned ve dvou ohledech. Za prvé zatraktivnil sílící subkulturu počítačových nadšenců. Už to nemuseli být jen divní cvoci s aspergerem, ale mohli mít i čistou pleť, šarm a hezkou holku. No a za druhé se v něm mluvilo o možnosti, že by se oba bloky mohly domluvit na mírovém soužití. Tohle není originální myšlenka, ale vzhledem k tomu že úřadující prezident Ronald Reagan chtěl od Hollywoodu úplně jiné poselství, tak to trochu odvážné přece jen bylo. Navzdory tomu že jde o komedii, a tak trochu napůl dětský film, nemusí se WarGames vedle Dr. Strangelove a Fail-Safe vůbec stydět. Mrazivé umí být taky, i když tak trochu mimochodem. (10.07.2023)

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Takový předTerminátor. K Válečným hrám jsem se dostal díky Moviezone a jsem za to rád. Je rozhodně zajímavé sledovat tehdejší vize apokalypsy a hlavně jejich výpočetní techniku plnou čudlíků a světýlek blikající tak rychle, jak je situace vážná. Osobně bych si dokázal představit ještě temnější feeling bez té mladičkosti v podobě Brodericka a té holky, nebo dokonce nějaký špatný konec, ale dobrý. Filmů o počítači chtějící zničit svět není nikdy dost. (01.08.2018)