Vojnové hry

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Je to trošku směšné, všechny ty hrátky s vytáčením, počítače bez GUI, hackování, blikající světýlka bez zjevného významu atd. Film byl natočený vpodstatě těsně před obrovským skokem v počítačové technologii a těch dvacet let je na něm opravdu znát, vypadá starší než je. Scénář je zajímavý, některé myšlenky aktuální a hercké výkony úměrné věku a zkušenostem herců. (24.05.2006)

"Lidé osnují své vlastní zničení a nic už to nezmění." Když byl Skynet ještě miminko. Sympaticky milé, hravé mládežnické vojenské sci-fi s nutnou dávkou morálního poselství. Příjemné obsazení a vždy funkční osmdesátkový odér. Zaujal misantropní vědec a kouzelná Ally Sheedy. I ten Broderick ušel. 3,5* (10.07.2021)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mrazivý myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

"Teď už by to byl trochu risk." Kdysi dávno sci-fi, ale dnes jen exkurze do historie vývoje počítačů, plná jehličkových tiskáren, magnetických kotoučů a vytáčeného spojení, oslavující americký militaristický patriotismus a tehdejšího diváka zneklidňující tím, že v případě vypuknutí termojaderné války selže lidský faktor, který bude nutné nahradit bezchybným počítačem, jenž bude muset být kontrolován lidským faktorem, aby nedošlo k jeho přeprogramování a tím pádem i k rozpoutání termojaderné války. Škoda, že se tvůrci tak zarputile drželi motivu studené války, ale na druhou stranu to vypovídá o tom, jak nepředstavitelná byla tehdy možnost zhroucení komunistického režimu ve východní Evropě a rozpadu Sovětského svazu. Jediný nadčasový odkaz tohoto filmu, lze tedy spatřit pouze v tom, jak ukončit sérii Terminátor, John Connor musí jen Skynet, naučit hru piškvorky. (26.09.2015)