Vojnové hry

Válečné hry jsem prvně viděl mnoho a mnoho let zpátky. Již pouze to, že jsem si na ně pamatoval do dnešních dnů jsem bral jako dostatečný důvod k osvěžení paměti. Zápletka je poměrně zajímavá, ačkoliv lze mít pochyby o existenci mladistvého hackerova natolik nadaného, aby se dokázal, navíc nechtěně, nabourat do Pentagonu nebo kam vlastně (dejme tomu, že tehdy s podobným druhem "zločinu" ještě nikdo nepočítal). Je to spíš taková pohádka, co by se stalo, kdyby... a dnes svou naivitou nechtěně připomíná spíš Dr. Divnolásku než seriózní thriller (pochybuji, že by tvůrci cíleně točili sci-fi). Scény typu "papír s životně důležitou informací pomalu vylézá z tiskárny za zvuků nervydrásající hudby" bych se zdráhal označit za napínavé. Do toho zmateně pobíhá vyplašený, hrající-nehrající Matthew Broderick a ačkoliv má film "jenom" čtyřiadvacet let, působí vinou zvoleného tématu velice archaicky a téměř vůbec nefunguje tak, jak by měl. Nicméně jsem si rád oživil vzpomínky na časy, kdy jsem filmy sledoval víceméně náhodně, netuše mnohdy ani jak se jmenují, natož kdo je režíroval. Nezbývá mi, než udělit Hrám nostalgické tři hvězdičky a ocitovat Balzaca: Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným. 55% (05.04.2007)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)

Typicka ukazka filmu z ranych osmdesatek ala pocitace. Je potreba si to zasadit do historickeho kontextu, tj. uvedomit si, ze pocitace tehdy byly super in, protoze byly novinkou a zazivaly obrovsky rozmach a oblibu. Proto bylo snadne rozhodnuti o nich tocit filmy, protoze toto tema zajimalo doslova kazdeho. Film je jinak bezna akcni (trosku scifi) podivana pro mladez. Kluk a holka se nabouraji do pocitacoveho systemu obrany USA a spusti jakousi simulaci jaderne valky s Ruskem (jak jinak, bylo zlate obdobi studene valky). A od toho se pribeh odviji. Neni to spatne, jako relikt doby je to dokonce vynikajici. Pokud je vam teda 15 let. :))) (16.06.2023)

Dost atmosférický thriller, který musel byt v době vzniku vyloženě mrazivý. Studená válka v plném proudu, strach z jaderných raket a důstojníci sedící za stolky nad tlačítky, jejichž stisknutí mohlo znamenat konec světa. Do toho první nedokonalé prototypy počítačů, kterým vlastně pořádně nikdo nerozuměl a přesto se na ně spoléhalo více, než bylo zdrávo (a zrovna tahle myšlenka je navíc dost nadčasová). WarGames je z dnešního pohledu uvěřitelný především v kontextu k tehdejší technologii, jinak je samozřejmě dost naivní (a to i pokud pominu mladého teenagera počínajícího si jako MacGyver). Samotný film je napínavý, dobře ozvučený a nechybí ani trocha romantiky (na mlaďoučkou Ally Sheedy radost pohledět). Navíc je to jeden z mála filmů, kde hackování nepůsobí úplně stupidně. (20.10.2016)

Jak řekl Albert Einstein:,,NEVÍM ČÍM SE BUDE BOJOVAT VE TŘETÍ SVĚTOVÉ VÁLCE,ALE VE ČTVRTÉ TO BUDOU KLACKY A KAMENY"...Nadčasový výrok a také věřím tomu,že kdyby došlo v nejbližších letech ke světovému válečnému konfliktu a k následné mobilizaci tak pro nás co vlastníme vojenskou knížku by to znamenalo že ani nestačíme doběhnout k shromažďovacímu místu jak by vše probíhalo doslova raketovou rychlostí.O čem je vlastně tento film?Naivní student Matthew Broderick(David) má velkou zálibu v počítačích,nejdříve se z počítače ve svém pokojíku napojí na školní počítač a následně se nabourá do armádního systému navádění raketových střel.S počítačovou umělou inteligencí začne hrát hru,kterou ale vysocí armádní důstojníci vidí na svých monitorech jako skutečnost a omylem se domnívají že se Sovětský svaz chystá zaútočit.David si uvědomí co způsobil svou zdánlivě nevinnou hrou a nakonec se mu podaří dostat do střežené budovy ze které se řídí vojenské operace,systém přechytračí,způsobí jeho destrukci a zabrání tak termonukleární válce ke které skoro došlo.Také si myslím že Třetí světovou válku nespustí útok mimozemšťanů,ale pouze nějaký obyčejný studentík který si sedne do křesla a přes klávesnici si začne hrát na Boha. (14.04.2019)