Vojnové hry

Pokial Vás zaujímaju počítače v ích základnej forme a nie v dnešnom uponáhľanom štýle, tak tu si to užijete. Je to súboj chlapca s počítačom a ako je ľahké pre nás uznať remízu tak počítač nebol naprogramovaní to znamená že nevie... a hraje aby vyhrál. No a ked hraje počítač naozaj tak aj naozaj odistiľ zbrane a snaží sa ich na koniec hry odpáliť... nie je ľahké ho zastavit, ale je tu možnost... (24.01.2010)

Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry jsou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se v celém příběhu lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce. "Pane, po důkladném zvážení jsem došel k názoru, že Váš obranný systém je na hovno." :) (21.01.2012)

"Shall we play a game?" Tohle skvělé heslo dávalo tušit, že půjde o řádnou legraci - vyloupla se z toho ovšem o něco naivnější verze terminátorského SkyNetu (pravdou však zůstává, že WarGames byly dřív). Nicméně Corbin coby generál Beringer byl stejně tlustý a hlučný jako Carwil v Red Alert 2 (s tím, že úvodní animace má s odpolováním hlavic ledaccos společného :)... No a ústřední dvojici mlaďoučkých herců jsem zobal z ruky - geniální IT podivín Broderick byl fatální a džínová královna Sheedyová taktéž... (01.05.2009)

Aneb než hrát hru s nulovým součtem, tak si raději zahrát šachy. Nejedno srdce mezinárodního vztahaře nebo politologa zaplesalo, když zavřelo obě oči nad debilním scénářem a hereckými výkony a vůbec celkovou kýčovitostí naivního díla, které je dnes mimořádně pasé, pokud tohle překousnete a necháte se unášet jen pointou, bude se vám to docela líbit. (16.02.2011)

Thriller, který dnes působí téměř úsměvně a pro své téma mnohem zastaraleji než jiné filmy. Z doby, kdy pro nás počítače ještě nebyly běžnou součástí života, a internet, tak, jak ho známe, se teprve rodil, si ho však pamatuju jako napínavou, svižnou i děsivou podívanou, lehce sugerující dojem, že něco takového by se klidně i mohlo stát. Tedy pokud by člověk uvěřil, že tou blikající krabicí lze zahnat nudu pomocí piškvorkového klání stejně snadno jako odpálit skutečnou jadernou bombu. Nicméně, pokud vypomůže špetka nostalgie, a jako "pokračování" si člověk pustí The Day After, má i dnes film své specifické kouzlo. A navíc sympatickou Ally Sheedy v jedné z prvních rolí. (18.12.2010)