Príbeh Márie

O moci slova, někdy vyřčeného, někdy znakového, někdy v hlubinách nitra ukrytého, někdy ve stromě nalezeného, někdy tvrdého, ale přesto chápavého a laskavého, vždy však láskou překypujícího. A také Slova, a to vůbec ne na posledním místě, pro nás vtěleného. Ani bych nevěřil, že takový film lze ve Francii roku 2014 natočit. Velká škoda, že hvězdiček nejde přidělit jednou tolik. (21.01.2015)

Divoká nespoutaná duše která si přišla pro tmu a ticho...Ariana Rivoire je neslyšící.... (Marie Heurtinová-o které je příběh- žila pro zbytek svého života v Notre-Dame de Larnay,u Poitiers, kde zemřela 22. července 1921, ve věku 36 let. Byla vášnivou čtenářkou v Braillově písmu a bezkonkurenční v hraní domina. Nikdy nepřestala studovat a byla průvodcem mladým hluchoslepým děvčatům které přišli do Larnaye po ní.) (10.02.2018)

Milé, pozitivní, citlivé, jemné, nevzdávající, láskyplné, lidské. Jak já zbožňuji tyto filmy. Velice citlivě a jemně zpracované téma o hluchoslepém děvčátku, co se chová jako zvířátko, a řádové sestře, která si uložila za úkol naučit toto děvčátko komunikovat. Příběh je plynule vyprávěn, nepostrádá vtip, drama a ke konci i dojemnější chvilku. Film je i vzhledem k tématu pozitivní. Možná tomu přispěl i malý sál a diváci, kteří film prožívali spolu se mnou. Herecky skvělé. ..jaké to musí být žít v tichu a tmě.. (KVIFF2019) (05.07.2019)

Film akcentuje rozvíjení vztahu mezi hlavními protagonistkami, a to od plachosti a nedůvěřivosti k hluboké oddanosti. K nim velmi sympatickým způsobem přistupují i další sestry, zvláště pak jedna neslyšící řeholnice, která poskytuje Marguerite rady na základě vlastních poznatků z původní rodiny. Vzhledem k charakteru postižení toho Marie zrovna moc nenamluví, což však vůbec nenudí. Příběh je vyprávěn se zaujetím a neobsahuje prázdné pasáže a i těžké okamžiky života přibližuje příjemně civilním způsobem s prostou hloubkou lidského bytí. (20.12.2014)

Družka mi říkala, že prý všechny filmy nemusí být jenom o emzácích, zombiích, mutantech, šílených androidech, sadistických kanibalech nebo třeba křížencích žraloků a chobotnic. To jsem nevěděl, tak jsme si tedy pustili na zkoušku tenhle. No a moc se mi to líbilo. Pamatuju, že když jsem se už coby dítě doslechl o hluchoslepých, ta představa mi způsobila takovou malou dětskou existenciální depku. Ale dostal jsem se z toho (snad bez následků) a tenhle film je navíc spíš takový sluníčkový a hřejivý, než depresivní. No a pro šťouraly - ve skutečnosti to všechno bylo přeci jenom malinko jinak. (14.01.2024)