Šingeki no Bahamut

Divné anime, ktoré mi vyšumelo z hlavy čo spájalo nespojiteľné, dejovo síce pokračovalo, ale niektoré veci nevysvetľovalo, všade sa išlo príliš rýchlo a mužské postavy ja neviem neboli mi až také sympatické. Hlavne teda Leone mi nejako nesadol neviem prečo, zatiaľ čo Amira aj hej. Ono podľa mňa toto anime chcelo určite zaujať svojich divákov, ale prílišným zrýchlením deja nedalo priestor postavám rásť, ale inak sa mi tento počin páčil je pozerateľný. (25.03.2021)

Nezřídka se mi při sledování anime stává, že nadávám nad rozplizlostí a prázdnotou děje, jeho nulovým vývojem, přešlapováním na místě a nezajímavými postavami. O to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že Bahamut v tomto ohledu představuje opačný extrém – děj se zde řítí jak splašený kůň ve snaze vměstnat se do dvanácti dílů, přestože by seriálu daleko více slušela dvojnásobná délka, kdy by postavy a zejména fantazijní svět dostaly větší prostor k rozvinutí a předvedení se v plné kráse; takto má divák po zhlédnutí dvanáctého dílu pocit, že viděl vlastně jen nějakou krátkou ochutnávku z universa, které může rozhodně více nabídnout. Ke srovnání se nám z téhož roku nabízí Čajka, kde tvůrci taktéž stvořili fantasy svět zřejmě tak, že smíchali dohromady náhodné nápady a prvky, co jim zrovna přišly pod ruku, skoro jako by si mezi sebe přizvali ducha Tristana Tzary, leč v obou případech vznikly zajímavé světy – ten Čajčin je více nápaditější a bláznivější, ten Bahamutův se více drží fantasy kánonu a bere se o něco vážněji. Na Čajce byla z postav zajímavá jen Čajka, ovšem u Bahamuta mají své kouzlo a vnitřní rozměr všichni čtyři hlavní hrdinové. A pokud se konečně bavíme o audiovizuální stránce, patří pomyslná vítězná cena jednoznačně Bahamutovi, neboť zdařilejší a poctivější kresbu a animaci jsem již delší dobu neviděl (dokonce i zakomponování CGI postav se až na lesního draka vcelku povedlo) a soundtrack často a zdařile podkresluje scény. Ve výsledku je tedy největším kamenem úrazu ona uspěchanost, vlivem níž se divák nemůže zbavit pocitu, že se neustále dívá jen na špičku ledovce, přestože by od příběhu a fantazijního světa spolu s postavami mohl dostat mnohem více, vlivem čehož se v samotném závěru místo silné katarze dočká spíše jen pocitu nedopovězenosti, nedokončenosti autorské výpovědi. Nic to však nemění na faktu, že jsem se po delší době dočkal zdařilejšího fantasy anime bez zbytečného fanservisu a ečči, bez nesmyslných zvratů, se zajímavými hrdiny a výbornou audiovizuální stránkou. Pokud bude nějaké pokračování, mohou se mnou tvůrci rozhodně jako s divákem opět počítat. Lepší 3*. (14.02.2015)

Něco málo jsem si užil. Více moc jsem si neužil. První 1/3 ok. Druhá 1/3 "hmm", třetí 1/3 "wtf"... Naprosto bez hloubky, nezapamatovatelné postavy, žádné poučení, nevýrazný příběh, o ničem všechno, hrozné hlavní postavy... Ani se mi nechce pokračovat. Nijak nikomu nedoporučuji a tak nějak nechápu ty, kteří tomu dávají 5 hvězd... A to jsou i lidé, kteří ostatní anime hodnotí s větší důkladností, než já... Toto se ve vás prostě nezapíše, nezůstane, okamžitě na to zapomenete, nebude vás to ke konci bavit, nevzpomenete si na jediné jméno a celkově se budete modlit za to, ať už to skončí. Nevýrazných 40% (18.03.2015)

Úžasné anime. Hodně odlehčené scény střídají ty vážně a dost smutné. Fantasy svět plný démonů, bohů a doplněný o příběh Johanky z Arku. Anime má španělský nádech, nejen prostředím, kostýmy ale i hudbou. Seriál má hodně svižné tempo. Spoustu epickým momentů, efektivních soubojů a výbuchů. Celkově je hodně akční. Na co je třeba si trochu zvyknout, je poněkud retro kresba, ačkoli animace jako taková je bezchybná. Příběh je opravdu bohatý. Seriál je proto velmi krátký, vzhledem k tomu, co jeho svět nabízí. Happyendu se nedočkáme. (21.11.2016)

Genesis - 85% - Zatímco zdálky jsem viděl neslučitelnou kombinaci bláznivých eskapád, steampunku, zombie, dračí fantasy, božských i démonických stvoření a Johanky z Arku, zblízka to bylo mnohem lepší. A překvapivě i mnohem klidnější. Dobrodružství Favara, Kaisara a Amiry totiž po úvodní rychlopalné představovačce přeladí na příjemnou kolej (anti)hrdinského putování, během kterého se hlavním hrdinům do cesty připlete tu vítaný spojenec, tu zavilý nepřítel. S nápaditými akčními scénami, velkolepou válečnou scenérií i výtečným soundtrackem je dvanáctka epizod skutečně zoufale málo, což má za následek nejen skutečnost, že bych co nevidět velmi rád uvítal výbušné pokračování, ale i to, že tenhle svět potřeboval prokreslit ještě o něco víc. Vedlejších charakterů, které do děje sotva stíhají zasáhnout, aby hned zase mizely, je totiž až trestuhodně moc. Nic to ale nemění na tom, že se Bahamutovi zaslouženě podařilo stát se hitem a že i přes značně nadstřelené prostředí dokáže humor, romantiku i akci kombinovat až neuvěřitelně. A když se mi podíváte do očí, tak uvidíte, že nelžu! Virgin Soul - 100% - Nebudu zapírat, že maximální hodnocení pro vymodlené pokračování je snad i trochu přehnané, ale protože jde o dost možná nejlepší anime sezónu za delší dobu, nebudu se podobné štědrosti bránit. Bál jsem se desetiletého časového skoku, nové hlavní hrdinky i toho, že staří známí zůstanou buď v rolích přihrávačů nebo dokonce zcela mimo obraz, ale nic naštěstí není tak horké, jak se to v tomhle létajícím voze uvaří. Všichni, na které divák hladově čeká, se dříve či později objeví a nadělají přesně takovou paseku, jakou si přeje a možná i něco navíc. Na to, že celý seriálový vesmír vychází ze hry, má spoustu říší, pravidel a v neposlední řadě nálad. Od akce k melodramatu, od náboženských parafrází k prvoplánovému košilatému humoru. Pro někoho zmatený bolehlav, pro mě je takto velkolepý a chvílemi až přebujelý svět andělů, démonů, rytířů a draků rájem. (02.02.2015)