Zločin

Typická francúzska kriminálka so všetkými kladmi i zápormi. V dobe normalizácie boli francúzske a talianske kriminálky najčastejšie sa vyskytujúce medzi tým, čo pozorný ideový dohľad do distribúcie pripustil. Zabudli však vystrihnúť výťahovú scénu, ktorá tak ostala natrvalo zapísaná do pamäte divákov, ktorí film videli v mladšom veku. Filmom Philippa Labroa som nadelil zhodne po tri hviezdičky, lebo si udržiavajú nadpriemernú úroveň, najradšej z nich však mám naďalej jeho prvotinu - Bez motívu. U Zločinu som ocenil spoločensko-kritický rámec i kvalitný scenár, len u hercov som mal pocit, že príliš "tlačili na pílu". Komisár preháňal buranstvo, reportérka akčnosť, prostitútka prispatosť a Tritignantovi som jeho ministra tiež príliš neveril. Možno je to iba môj osobný pocit, ktorý nič nemení na tom, že ide o kvalitné dielo, ktoré sa oplatí vidieť. (13.04.2016)

Chrchlající a pivo chlastající Brasseur na stopě zločinu z vyšších státních kruhů. V podivném spojenectví se žurnalistkou, připomínající účesem i šatníkem Danu Scullyovou, nabídne lehce syrový kriminální chateaubriand, který se výtahovým flambováním za poslechu Beethovena či posledním kouskem ovoce pana ministra vryje do chuťových buněk. Atmosféra je nepřenosná, ale kdyby čistě hypoteticky vznikl za velkou louží remake, jediný možný představitel sarkastického komisaře Griffona by byl James Woods.. (16.06.2021)

Brasseurovi padne role jako ulitá. Jeho komisař Griffon hulí jako fabrika, kašle jako tuberák, zubama otvírá jednu pivní láhev za druhou a přitom trousí ironické poznámky, hlavně však s buldočí houževnatostí jde za svým cílem - odhalit pravdu o sérii vražd a korupčním skandálu, který se skrývá v jejich pozadí. Jak velí zákony žánru, nadřízení mu hází klacky pod nohy, ale na druhé straně mu pomáhá mladý inspektor Gomez a hlavně jedna krásná novinářka. (Zuřivá reportérka je postava značně klišovitá, její představitelka je však natolik půvabná, že se to dá snadno vydržet). Zápletka je patřičně důmyslná a děj má rychlý spád. Celkem vzato je "Zločin" (podobně jako třeba "Poslední adresa" nebo "Tři muži na zabití") velmi dobrou ukázou francouzské společenskokriticky zabarvené kriminálky, které čtvrtstoletí uplynuvší od jejího vzniku ubralo jen velmi málo na divácké atraktivitě. (10.02.2008)

Kriminální hyperbola s poněkud teatrálním pojetím zločinu, ale vysoustružená na starém dobrém soustruhu s ostrými noži drsné francouzské kriminálky. Nade vše pak vyniká Brasseurův drsný a věčně chrchlající antisympaťák komisař Griffon, jehož živočišná postava přidává vítaný lidský rozměr. Zejména jeho vztah s novinářkou Bergerovou byl zas jednou moc hezké filmové klišé, které se snad nikdy neomrzí a vždycky pohladí (..Co po mně ještě chceš? Abys mě měl rád..) Spokojená čtyřka. (28.03.2020)

Souboje kendó v (pro mě tehdy ) fantasticky bizarních kostýmech a Trintignantova sebevražda naražením se na nožík poté, co si poživačně pochutnával na pomeranči, se mi nesmazatelně vryly do paměti už jako dítku školou povinnému. Nebo thrillerové pronásledování a následná zápalná výtahová vražda luxusní prostitutky Suzy odporně se šklebícím opičákem (na ten otáčející se šroubek a tlamu toho hajzla nezapomenu!). Tak takovéhle výrazné scény mě prosím formovaly v době mého filmového dětství. I dneska si tenhle pozapomenutý kousek rád pustím, Brasseurův neurvalý a hulvátský policajt, který vajgly típe o nábytek a zašlapává do koberců, je výborná postava (kvůli které jsem ochotný přehlédnout i četné absurdity v logice a stavbě příběhu). A jelikož jsme ve Francii osmdesátých let, nemůžou samozřejmě chybět zákulisní politické pletichy, korupční aféry, tajné služby, paranoidně klaustrofobická atmosféra a sociálně kritické poznámky na adresu tehdejší společnosti. To proto se taky takovéhle filmy komoušům líbily, a proto je taky blahosklonně pouštěli do distribuce. A proto taky byla moje dětská představa života na Západě jako neustálý pocit ohrožení a zoufalý boj o život proti temným silám... (16.09.2014)