Muž a žena

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)

Intimní melodrama, ve kterém Lelouch přenese diváka přímo doprostřed snímku - na pobřeží Deauville, do auta, ve kterém se Anouk Aimée a Jean - Louis Trintignant zrovna seznamují... To vše díky citlivé kameře, jež střídá pomalé střihy exteriérů (přístav, pláž, závodní dráha) a rychlé střihy interiérů (rozhovory v autě, postel, restaurace), barvy (černobílá vs. barevná) a celkouvým citem Leloucha. V podstatě se sice jedná o jednoduchý příběh, ukazující seznámení muže a ženy, který je však zobrazen s neskutečným citem a až neuvěřitelně přesně interpretuje pocity, které v jednotlivých momentech lidká osoba prožívá. Scény jako sesznamování se autě a nesmělé pohledy obou postav, sex a Anniny myšlenky, popřípadě příjezd vlaku jsou prostě klasikou. (28.03.2010)

Intelektuální romance. Zajímavý audiovizuální experiment s atraktivním hereckým duem. Na Anouk bylo, především v černobílé části, cosi šíleně přitažlivého. Báječná hudba. A nesnesitelně nudné pasáže ze závodní dráhy. Lelouchovo zpracování mě ovšem vůbec nenadchlo, tolik naprosto nadbytečných a zdlouhavých záběrů (minutové záběry na pláž, lidi na ní, poskakujícího psa) už sem dlouho neviděl. A přitom si určitě Anne s Jean-Louisem měli tolik co říct. Prostě intelektuálové žasnou, běžný divák si řekne, jo, je to zajímavé, ale strašlivě oddosobněné. Emoce téměř na nule. Slabší čtyři a to zaokrouhluji kvůli hudbě. Ovšem určitě kouknu minimálně ještě jednou. (16.07.2014)

Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale. 70% (19.11.2018)