Muž a žena

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)

Intelektuální romance. Zajímavý audiovizuální experiment s atraktivním hereckým duem. Na Anouk bylo, především v černobílé části, cosi šíleně přitažlivého. Báječná hudba. A nesnesitelně nudné pasáže ze závodní dráhy. Lelouchovo zpracování mě ovšem vůbec nenadchlo, tolik naprosto nadbytečných a zdlouhavých záběrů (minutové záběry na pláž, lidi na ní, poskakujícího psa) už sem dlouho neviděl. A přitom si určitě Anne s Jean-Louisem měli tolik co říct. Prostě intelektuálové žasnou, běžný divák si řekne, jo, je to zajímavé, ale strašlivě oddosobněné. Emoce téměř na nule. Slabší čtyři a to zaokrouhluji kvůli hudbě. Ovšem určitě kouknu minimálně ještě jednou. (16.07.2014)