Muž a žena

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)

Začiatok taký pre mňa zložitý, chvíľu trvalo, kým som sa naladil na tú romantickú vlnu atmosféry, ktorá obklopovala tých dvoch. No ale potom ma to celého vcuclo. Iba málo režisérov dokáže vyčarovať niečo takéto. Jedna osudová láska prichádza len raz za život, všetko ostatné sú už len také náhražky. Na druhú stranu z toho záveru mám rozpačitý dojem, prial som si niečo tvrdšie a nekompromisnejšie. Keby to skončilo pred tým vlakom bolo by to super. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.06.2020)