Muž a žena

Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. (14.02.2015)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)

Začiatok taký pre mňa zložitý, chvíľu trvalo, kým som sa naladil na tú romantickú vlnu atmosféry, ktorá obklopovala tých dvoch. No ale potom ma to celého vcuclo. Iba málo režisérov dokáže vyčarovať niečo takéto. Jedna osudová láska prichádza len raz za život, všetko ostatné sú už len také náhražky. Na druhú stranu z toho záveru mám rozpačitý dojem, prial som si niečo tvrdšie a nekompromisnejšie. Keby to skončilo pred tým vlakom bolo by to super. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.06.2020)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)