Muž a žena

Pro mě je nejdůležitější součástí tohoto filmu ona slavná ústřední melodie. To se povede málokdy, aby se hudba do filmu takhle dokonale hodila. Napadá mě možná foukací harmonika z Půlnočního kovboje, možná to párkrát dokázal Vangelis... I kdyby ten film byl sebevětší kravina, tak kvůli tý melodii a několika hezkejm záběrům to pro mě stálo za vidění. Z mýho pohledu ten film funguje spíš tak, že je to asi podobný, jako kdybych někde našel 55 let starý album s fotkama a začal si ho prohlížet. A na to asi člověk musí mít i náladu. Já tu náladu zrovna měl, takže budu hodnotit vysoko. Ale troufám si říct, že na druhý zhlédnutí už by mě to asi nebavilo. (06.02.2021)

Pastva pro oči a útok na mozkové buňky. Rozplýval jsem se nad mlhou a pěnícím mořem a pěnil nad banalitou příběhu, jenž by se dal shrnout do pěti holých vět. Z krásy některých záběrů - rozostřených, zpomalených, melancholickou hudbou doprovázených - člověka až mrazí, ale ta sentimentální love story je vposledku tak magazínově bídná, že se mi na patro dere slovo kýč. (19.06.2009)

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)

Snímek jako stvořený pro první filmové rande. Náladový a citlivý film o obyčejném setkání muže a ženy, jenž zdůrazňuje potřebu pokračovat stále dále, i přese všechno, co bylo, a přese všechna trvalá pouta s minulostí. Svým vyzněním je film v zásadě banální, jeho přednostmi jsou oproti tomu značná poetičnost a melancholičnost řady scén; snaha o vzbuzení citové odezvy je však trochu přehnaná, když obzvláště způsob užití obrazových filtrů a hudby působí místy prvoplánové. Ač si film kvůli naposled uvedenému zaslouží spíše tři hvězdičky, z osobní zaujatosti a kvůli Anouk Aimeé dávám o jednu víc. (30.08.2014)