Muž a žena

Jen málo dialogů, zato plno nádherných záběrů v barvě i v černobílém. Spolu s hudbou působí spíše na city než na mozek, jinak řečeno, tenhle příběh se musí spíš prožívat než aby se o něm přemýšlelo. Ke konci (setkání na nádraží) dodám, že já ho chápu pro ústřední dvojici jako naději na dobrý konec. Někdy je potřeba se nevzdat. (01.08.2015)

Chvílemi černobílé, sépiové, ale i barevné. Celkově hodně zajímavé. Také s momenty, ve kterých se mluví, ale i s momenty, ve kterých se vůbec nemluví. Kupodivu scény, ve kterých se nemluví, jsou daleko více vypovídající než ty, ve kterých se mluví. No a ve své podstatě je to vlastně film s příběhem, který je jako každý jiný. Co je na něm důležité tak ta přesná režie, s jakou je tenhle příběh natočený. To je totiž na celém filmu nejzajímavější. Díky barevným filtrům jsem si totiž dělal představu o tom, co ti dva v sobě skrývají a s čím se snaží jeden druhému otevřít. Bylo to zajímavé a nechalo to ve mně hodně zvláštní náladu. Ta byla ještě k tomu podpořena velice zajímavými záběry na závody, které si režisér vysloveně užíval. Nepamatuju si, kdy jsem cítil takové souznění jako s dvojkou v tomto filmu. A že to nebylo souznění jednoduché, spíš naopak. (14.02.2015)

Intimní melodrama, ve kterém Lelouch přenese diváka přímo doprostřed snímku - na pobřeží Deauville, do auta, ve kterém se Anouk Aimée a Jean - Louis Trintignant zrovna seznamují... To vše díky citlivé kameře, jež střídá pomalé střihy exteriérů (přístav, pláž, závodní dráha) a rychlé střihy interiérů (rozhovory v autě, postel, restaurace), barvy (černobílá vs. barevná) a celkouvým citem Leloucha. V podstatě se sice jedná o jednoduchý příběh, ukazující seznámení muže a ženy, který je však zobrazen s neskutečným citem a až neuvěřitelně přesně interpretuje pocity, které v jednotlivých momentech lidká osoba prožívá. Scény jako sesznamování se autě a nesmělé pohledy obou postav, sex a Anniny myšlenky, popřípadě příjezd vlaku jsou prostě klasikou. (28.03.2010)

Všední lovestory s formálními ambicemi, které ji na jednu stranu obohacují (málomluvná nátura scén, prokreslených líbeznou hudbou a manýristickou kamerou), na druhou stranu ale zároveň ubližují plynulému vyprávění a jinak přístupné všednosti (podivně uspořádané barevné spektrum filmu a zdlouhavá druhá polovina, která dění až nepochopitelně roztahuje). Každopádně příjemná romantika, která netlačí na pilu a nechává své aktéry uvěřitelně žít, byť někdy až moc sebestředně a okázale. 70% (19.11.2018)

Pro mě je nejdůležitější součástí tohoto filmu ona slavná ústřední melodie. To se povede málokdy, aby se hudba do filmu takhle dokonale hodila. Napadá mě možná foukací harmonika z Půlnočního kovboje, možná to párkrát dokázal Vangelis... I kdyby ten film byl sebevětší kravina, tak kvůli tý melodii a několika hezkejm záběrům to pro mě stálo za vidění. Z mýho pohledu ten film funguje spíš tak, že je to asi podobný, jako kdybych někde našel 55 let starý album s fotkama a začal si ho prohlížet. A na to asi člověk musí mít i náladu. Já tu náladu zrovna měl, takže budu hodnotit vysoko. Ale troufám si říct, že na druhý zhlédnutí už by mě to asi nebavilo. (06.02.2021)