Réžia:
Claude LelouchKamera:
Claude LelouchHudba:
Francis LaiHrajú:
Anouk Aimée, Jean-Louis Trintignant, Valérie Lagrange, Paul Le Person, Simone Paris, Souad Amidou, Pierre Barouh, Yane Barry, Gérard Sire, Antoine SireObsahy(1)
Psychologické melodrama, které svého času vyvolalo u kritiky protichůdné reakce, ačkoliv mu všichni přiznali vysokou profesionalitu. Filmová skriptka Anne Gauthierová (Anouk Aimée) se v Deauville seznámí s automobilovým závodníkem Jeanem-Louisem Durokem (Jean-Louis Trintignant). Oba sem jezdí do penzionátu navštěvovat své děti. Annin muž zahynul jako kaskadér, Durokova žena spáchala sebevraždu. Při dalších návštěvách se osamělí lidé sblíží. Vzpomínky na minulost jim však brání plně se poddat svému citu. Zdá se, že milostný vztah skončil dříve, než byl naplněn. Jednoduchý děj obohatil tvůrce pozoruhodnou kameramanskou prací, nevšední silou citu a sugestivností atmosféry. To umožňuje divákovi, aby intenzivně prožíval velké city milenecké dvojice, sahající od smutku až po rozkoš, od utrpení až po naději. Jednotlivé dialogy herci improvizovali během natáčení, aniž by znali scénář. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (12)
- Závodní scéna filmu je z roku 1964 ze skutečných závodu 24 hodin Le Mans. Jean-Louis Duroc (Jean-Louis Trintignant) řídí Maserati Tipo, ale záběry jsou z tohoto závodu na jeho strýce závodníka Maurice Trintignanta (1917–2005). (sator)
- Film upoutal pozornost také hudbou Francise Laie. Zejména ústřední píseň interpretovaná Nicole Croisille a Pierrem Barouhem, která byla nominována na Zlatý glóbus za nejlepší filmovou píseň, se stala velmi populární a dočkala se řady coververzí. S českým textem Jana Nemejovského ji nazpívaly Judita Čeřovská (1967) a Jitka Zelenková (2006). (sator)
- Celosvětová premiéra proběhla 10. května 1966 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
- Film se natáčel na Květinovém pobřeží na pláži v Deauville, Paříži a v Monaku. (Cucina_Rc)
- Oba hlavní představitelé své dialogy improvizovali. (Cherish)
- Claude Lelouch v jednom rozhovore uviedol, že kritika hľadala v striedaní farebných a čiernobielych častí filmu nejakú symboliku, ale jediným dôvodom bolo, že režisérovi dochádzali financie a čiernobiely film bol lacnejší. (ursinko)