Ať žije život

Lelouchův rukopis je nezaměnitelný a osobitý je i tam, kde se do značné míry opakuje. Opakuje se ovšem ne v tématu ani v poetice, ale v nejobecnějším uchopení. V té jedinečné mozaice vzájemně se potírajících a přece na sebe navazujících hned několika časových, ale i místních rovin. Souhlasím s těmi, kdo mají za to, že tím v určitém ohledu předjímá postmodernu. Dodávám však, že toto postižení pro Lelouche není vyčerpávající. Z tohoto hlediska lze ŽIVOT i s jeho krajně ironickým názvem spíše přiřadit k dobové globální vlně thrillerizujících filmů, jak je ve srovnatelné době točil např. Andre Cayatte, k pohledu, který svou bezradnost zatím spolehlivě dokázal ukrýt do ironie absurdit tehdejších establišmentů. Snaha vysvětlovat kosmickými vlivy zvlášť utajené kroky zpravodajských služeb mohla být i odhalující, i burcující. Je-li téma vlastně triviální podáváno vyzrálou, jemnou a chirurugicky přesnou a přitom nezaměnitelnou filmovou řečí, vzniká přesto přese všechno film, který se vyplatí nejen zhlédnout, ale i zapamatovat. (25.06.2009)

Claude Lelouch nezklamal ani tentokrát, tuším, že je to můj patnáctý film z jeho tvorby a opětovně mi potvrdil, že to se mnou umí.. Ode mne je to bez připomínek, nenásilné snoubení různých žánrů, zajímavý a poutavý příběh dvou manželských párů, výborní herci, krásná hudba a pochopitelně mi udělal radost Jean-Louis Trintignant, bylo mi potěšením.. (09.12.2023)

Skoro až "lynchovská" masa reflexií, len menej zasnívaná, čo do poetiky drsnejšia, možno menej intímna, v odkrývaní našich temnejších stránok však ďaleko priamočiarejšia. Namiesto metaforizovaného zla a snových preludov sa u Leloucha dostávajú k slovu prachobyčajná malichernosť s malosťou a slabosťou. ...a ako plynú dni, stále častejšie si pri spomienkach na tento snímok vravím - to snáď nemôže byť pravda! Záblesk génia. (30.08.2009)

Originálna skladačka kde sa miesia dramatické prvky so scifi motívom, ku koncu sa pridajú aj snové fantázie. Film ako celok pôsobil na mňa čudným dojmom (nie v zlom), nič podobné som predtým nevidel. Režisér si tu s divákom pohráva ako mačka s myšou, pričom k pointe sa treba prehrýzať pomaly, postupne a neobvyklými cestičkami. Na dôvažok je tu všetko podtrhnuté takou zvláštnou mysterióznou atmosférou, ktorá ma miestami dostávala až do akéhosi duševného, hypnotického tranzu. Slovami na záver: čudné, hypnotické, pointovo výborné a s veľa myšlienkami na zamyslenie. Ale film rozhodne nie je pre každého, skôr len pre tých, čo sa radi nad filmom zamýšľajú a nevadí im ťažká, náročná a prečudesná forma. 85/100 (05.12.2014)

Lelouchův snímek Ať žije živou v lecčemž připomíná nejlepší filmy Davida Lynche, jeho proslulé hrátky s divákem a s filmovými žánry. Lelouch provokativně mísí prvky katastrofického filmu, využívá psychózy strachu z jaderných zbraní, hraje si s motivem mimozemské civilizace ovlivňující náš život aby ze sci fi tématu bleskurychle přešel ke špionážnímu dramatu a po celou dobu vlastně vypráví milostný příběh dvou manželských párů, kde se realita mísí s představami všech zúčastněných a zmatený divák je na pochybách nad skutečnou identitou svých hrdinů. Na začátku filmu Lelouch prostřednictvím jedné z postav říká: Jsou filmaři, kteří vypráví příběhy, jako třeba Spielbelg, jsou filmaři jako Fellini, co na příběh zcela rezignovali a jsou tací, co experimentují se způsoby, jak příběhy vyprávět. A přesně o to se snaží Lelouch ve svém díle. Nejde o to, kdo ve skutečnosti jsou jeho hrdinové. Důležité je, že jejich prostřednictvím a jejich emocemi dokáže diváka bavit a zároveň i provokovat. Celkový dojem: 90 %. (13.12.2008)