Zkáza krásou

Ten dokument mi dneska prostě sedl. "Milujem to, co ztrácíme..." Baarovou nemám ani zdaleka detailně nastudovanou, takže nemůžu a nebudu filmu vytýkat, že mi nepředložil zajímavé informace. Mi je totiž předložil. Ani nebudu polemizovat nad tím, zda by nebylo lepší výpověď Baarové konfrontovat. Protože snímek podle mě ukázal Baarovou takovou, jaká byla. Krásná, talentovaná, ale také naivní, sebelítostivá a do sebe zahleděná, podléhající mocným (kolik z nás by odolalo?), na sklonku života troska. Ten film byl v podstatě tuze smutný. (06.09.2016)

Lída Baarová si vytvořila mýtus o své „lásce“ s Goebbelsem. Stvořila pohádku, kterou vyprávěla, pokud byl někdo ochoten jí naslouchat. A tenhle film to dělá. Nekriticky přejímá vymyšlený románek z červené knihovny a nechává vypravěčku dlouze se utápět v sebelítosti a až směšném vzpomínání na to, jak byla důležitá. Jo, to víš, že jo, Lído, Křišťálová noc byla taky kvůli tobě. ___ OK, vzhledem k věku Baarové v době natáčení, se dá mnohé vysvětlit a snad i do jisté míry omluvit, byla už v sebedojímacím a mírně blábolivém věku. Ale předložit tuhle uvzdychanou poému na vlastní ego divákům, to už je známka špatného vkusu a nedostatku kritického odstupu. Jakoby autoři ohromeni bývalou hvězdou nebyli schopni ji uvést – třeba střihem nebo komentářem – nohama aspoň trochu na zem. SHRNUTÍ: Já, já, já, Goebbels, fňuk, komunisti, fňuk, já, já. Já! (10.09.2022)

Onanie nad zašlou slávou... LB, byť dobrá herečka a krásná ženská, která nedospěla k pokoře. Hraje to na nás s ledovýma očima až dokonce a docela mě mrzí, že paní Třeštíková spoléhá na naše znalosti celé situace... Jestli jsem to pochopila správně, nechává na publiku, ať si udělá názor samo. Jenomže to není dobrý tah. Někteří lidé neví nebo neznají a pro ty se tento dokument může stát oslavou oné dámy, která se roky válela s pravou rukou Hitlera. Která hrála po zbytek života na blbou, přitom dooobře věděla. Dokument obsahuje překvapivě chyby faktické a chybí zde názory pamětníků či oponentů. Hezké byly naopak neznámé záběry prvorepublikových filmových ateliérů a konkurzů. Nevím, nevím.... Pro mě spíše zklamání. (04.04.2016)

Vypálím to hned na začátku: Jsem z toho neuvěřitelně nadšený! Tento snímek od matadorky českého dokumentu krásně ilustruje ten kontrast nesmírně kvalitní dokumentární tvorby vůči katastrofální úrovni českých dějových filmů. A tady to máme na stříbrném pdonose Renč vs. Třeštíková. Ten film má všechno, co prakticky všem (ne)povedeným velkým českým filmům chybí. Má to emoce, skvělou sklatbu děje, která je i na dokument prostě epická, hrozně mne bavil stříh v kombinaic s hudbou a vůbec hra s časovou rovinou a dobovými záběry, jednoduché, ale účelné. Vůbec to nechci hodnotit z hlediska faktografie nebo snad pravdivosti, už jenom protože mne fenomén Baarová prakticky vůbec nezajímá. Ale jako výpověď zlomeného člověka na pozadí retrospektivy osudových událostí to působí dokonale. Příjemné je, že to vyvolává emoce bez normativního přístupu a ohýbání reality, protože bohužel tohle nejenom u nás stále ještě dost tvůrců považuje za umělecký prostředek, ano dívám se na tebe Klusáku! 10/10 (14.02.2016)

Helena Třeštíková dala Lídě Baarové devadesát minut čistého času, aby promluvila o svém životě. No a Lída mluvila a mluvila, hodně kouřila a trochu pila becherovku z lahve a hodně brečela. Ty slzy... ty mi přišly tak neupřímné, až se mi z toho chtělo brečet. Zarazil mě i byt, kde Baarová bydlí: jak má na stolku svoji fotku z mládí. Lída Baarová zůstala héérečkou až do smrti a tato její zpověď je jen další ukázkou jejího hereckého umění. Dokumentu chybí jakýkoli kritický přístup k životu Baarové a já si myslím, že to tady prostě mělo být. Časová osa je totiž sakra málo, když někoho necháte mluvit o svém životě (s Goebbelsem/bez Goebbelse). (03.02.2016)