La La Land

Odstrašujúci muzikálový kúsok robí z režiséra Damiena Chazellea zaslúžene jedného z najhorších tvorcov. Bude rozhodne zaujímavé sledovať, kam jeho kroky budú ďalej smerovať. Aby sme sa jeho počinom vyhli. Som mierne na rozpakoch a neviem, čo si myslieť. Počul a čítal som niekoľko názorov a vysvetlenie, prečo určité veci vo filme vyzerajú ako vyzerajú a prečo sa stalo to a ono.a znie to ako tak logicky, veľa to vysvetľuje, ale rovnako si myslím, že by táto omáčka nemala byť pre potešenie z muzikálu zásadná. Podľa mňa je to bez ďalšieho vysvetľovania film na polceste a za mňa má VEĽKÝ problém vtiahnuť diváka do deja. Hneď prvá tanečná scéna mi neprišla vôbec dobrá a celkovo sa začiatok až dosť ťahal. Ryan Gosling by sa mohol tentoraz tak nejako viac snažiť, ale oproti nemu zvodná Ema Stone bola jedinou pozerateľnou vecou a tie jej veľké očiská mi vždy rozopínajú zips na nohaviciach. (08.09.2019)

Návštěva kina v zásadě neplánovaná (aneb když se někdo nečekaně nabídne na hlídání příšer), ale o to příjemnější. Troufám si říct, že jsem si z aktuální nabídky nemohl vybrat lépe:) Oscar za hudbu bez debat, za kameru proč ne, za režii no dejme tomu, za film roku ehm;), ale vážně, pro Emmu Stone naprosto a bezvýhradně ANO! A ano, byly tam ještě nějaké drobné další ceny, že... a na rozdíl od nějakých Lvů se zdá, že byly všechny zcela na místě:) Ale abych tomu dal nějaký náznak řádu - La La Land je zcela zjevně poctou klasickým hollywoodským muzikálům, ovšem pozor, není to s ním zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát z traileru, z fotek, nebo z úvodní (famózní) scény. Emma Stone je tu jak zjevení z jiného světa, to jakou škálu rozpoložení dokáže vyčarovat (a že se tu docela hodně jede na detaily), a jak dokonale balancuje na hraně mezi kráskou z časopisu a ne moc fotogenickou holkou od vedle, to samo o sobě je na Oscara. A to se ještě doplní humorem, tradičně výborným Ryanem Goslingem (to jeho potřesení hlavou nad piánem v poslední scéně je jako jeho proměna z Ides Of March), chemií ústřední dvojice "jako z muzikálu", špičkovým špičkováním v konverzacích, humorem (J. K. Simmonsi, ty ďáble;)), tanečními aranžmá, těmi přepáleně sytými barvičkami, kamerovými prostocviky, cestou pro auto, "dospíváním", "zaprodáním se", pochybnostmi takovými i makovými, projekcí dokonalého světa, a tak vůbec... prostě jsem se asi zase zamiloval. A teď mě omluvte, jdu zkontrolovat děti, jednu úžasnou (teď zrovna) zrzku, promyslet jeden zítřejší případ, a říct si, že asi fakt nemám důvod litovat žádného z rozhodnutí na těch křižovatkách, které jsem doteď prošel. 100 % a možná se na Zpívání V Dešti zase podívám o něco dřív, než jsem myslel. I když kousky z něj jsem viděl právě včera v La La Landu. (06.03.2017)

OK film. I když veškeré jeho kvality spočívají v samotném rozhodnutí takový film udělat (a v obsazení sympatických herců do těch nesympatických rolí), plus ve vykrádání... tedy pardon... ve "skládání poct" muzikálové tradici. Nikdy ve výjimečnosti, nápaditosti nebo překvapivosti zpracování. Vlastně je trochu překvapivý - tím, jak moc vypadá přesně tak, jak jsem si ho představoval. Snad až na nepříjemnou rychlost, která mi nedovolovala se napojit na postavy. Nálady ubíhají rychleji než dny v týdnu (natož roční období - proč vůbec tuhle prvoplánovost vytahovat, když se jí nakonec ten film ani nedrží?) PS: Muzikál bez jediný zapamatování hodný skladby? Docela fail. (04.01.2017)

Bublinkavo farebne čvachotavé, synchronizované, zamilované, aj emočne vcelku dojímavé. Teda také, akým by mal muzikál byť. Až teda na pár výhrad. Či vlastne jednu, ale nadväzujúcu. Takú všeobecne protikapitalistickú. Neustále zdôrazňovanie prešľapávania si individuálnej cesty k úspechu v konaní hrdinov pripomína skôr filmy typu Oni žijú! (r. John Carpenter), kde boli slovné rady nabádajúce k takémuto správaniu podrobené ostrej kritike (ambiciózne reči tam viedli zmutované pizdy a navoňaní idioti z inej planetárnej dimenzie, kurviacej prirodzenosť na Zemi). Tu sa také nerieši, tu sa na kariére tvrdo pracuje. Berie sa každý štek, každý konkurz. A aby bolo na žrádlo a byt - tvrdo sa fachá. Sympatické je to potiaľ, pokiaľ sa ústredná dvojica borí s prerazením nahor. No potom nasleduje veľká, no nie až tak brutálne dojímavá pointa (pozor: nasleduje spoiler!): je možné dosiahnuť svoj sen, lenže ten je nezlučiteľný s veľkou láskou. Alebo inak: úspešnej kariére musíme vždy niečo veľké obetovať - v tomto prípade výnimočný vzťah. (04.01.2017)

Jubilejní stý komentář u tohoto kousku začnu tím, že se jedná o, stejně jako loni u the Big Short, nejlepší film co jsem letos zatím viděl. HAHA a nyní i bez humoru mohu říci, že ačkoliv nejsem muzikálový nadšenec a krom Moulin Rouge jsem nic zásadního neviděl, La la Land mě k sobě připoutal už od nápaditého začátku a ačkoliv se závěrečný akt poměrně táhl, úplný závěr mě zase téměř natrvalo zarazil do nekomfortní sedačky pražské Lucerny. Miles Teller byl v režisérově prvotině Whiplash skvělý, ovšem zde si ho naprosto nedokážu představit a bez výtečného dynamického dua by ten film byl né-li poloviční. Ryan Gosling je, co se týče uvěřitelnosti a určité neprůhlednosti, jistota a ačkoliv jsem s ním už viděl několik filmů, do kterých se příliš nehodil, absolutně si nedovedu představit nikoho lepšího, kdo by tak výborně a flexibilně sekundoval oscarové Emmě Stone, v jejichž obřích kukadlech jsem se ztratil hlavně v Birdmanovi a nejen tam. Druhým středobodem filmu je vymazlená choreografie v kombinaci s režisérskou vůlí natočit něco neotřelého a zároveň bezprecedentního, jejíž každý záběr ladí a koresponduje s výtečnou kamerou, která jestli toho zlatýho plešouna nezíská, tak už fakt nevím (získalo! :D). Tomuhle nemůže konkurovat ani dvojnásobný vítěz Roger Deakins ani Arrival jakožto největší želízko v ohni. Damien Chazelle se u mě stává dalším filmařem, u něhož budu sledovat každý nadcházející projekt, ať už bude o čemkoliv. 9/10...[4.1.2016_ČSFD projekce_kino Lucerna] (05.01.2017)