La La Land

Celkové nadšení sice značně degraduje fakt, že muzika chvílemi slouží více Chazellově platonické lásce k ní samotné než dramaturgickému vývoji příběhu (jako příklad uvádím nádherně sestříhanou scénu z kina, která je pro mne nejkrásnějším romantickým výjevem ever, ale v okamžiku jejího vyvrcholení, kdy jsem k Emičce skoro sám začal špulit pusu, je nahrazena vizuálně půvabnou, ale emocionálně ne tak silnou hudební sekvencí), ale přesto je La La Land bezesporu nejkrásnějším hollywoodským muzikálem od Moulin Rouge. Zpočátku schází dramaturgická lehkost a spád a taneční čísla neoplývají kdovíjakou vizuální nádherou, ale Chazelle postupně mocně utahuje Ryanovi i Emičce tkaničky a protahuje je úžasným snem, který by chtěl (a měl se pokusit) prožít každý. Sněme, prožívejme, tancujme a ničeho nelitujme. Posledních patnáct minut - Baz Luhrmann feat. Wes Anderson... (26.02.2017)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

// Nevim, Chazelle umí točit, umí i psát, ale imho se neumí trefit do černého. Nebo to alespoň zatím nedokázal. La La Land je perfektním spojením hudby a obrazu, stejně tak jako srdceryvným příběhem dvou lidí, kteří to v životě neměli úplně lehké. Ani sladká Emma Stone a "proč nemůžu být jako on" Ryan Gosling mě ale za dvě hodiny nedonutili fandit jejich vztahu tolik, jako se to třeba povedlo podobnému páru z 500 dní se Summer. Konec byl působivý, o tom žádná, dokonce i ta slza po menším citovém vydírání ukápla, jenom to prostě necvaklo tolik, jako jsem u podobných pecek zvyklej. A necvaklo to pro mě už ve Whiplashi, takže se prostě musí jednat o systémovou chybu, se kterou nic nezmůžu. Nicméně soundtrack JE naprosto BOŽÍ a musel jsem si ho ihned po odchodu z kina stáhnout do telefonu a poslouchat cestou domů, před spaním a zítra cestou do práce, jinak bych to asi nedal. Předpokládám nějaké fatální srdeční selhání nebo něco, takže to nehodlám riskovat. Anyways, La La Land - 9/10 (04.01.2017)

Očakávania som mal po nadšených ohlasoch vysoké a La La Land ich ešte prekonal. Je to príjemné osvieženie v čase, keď z Hollywoodu prichádza samý remake či sequel. Spojenie úžasnej hudby so silným príbehom dvoch ľudí, ktorých stretnutie obom navždy zmenilo život. Na záverečných 10 minút budem ešte dlho spomínať, to bola čistá radosť z filmu a ja som dúfal, že ani neskončí. Tak krásne a kruté zároveň. Mám chuť si to dať celé ešte raz. Pre mňa hneď na začiatku roka zážitok, ktorý len ťažko niečo prekoná. A ide sa počúvať soundtrack. (02.01.2017)

Jednooký mezi slepými králem... Jedině tak si lze vysvětlit těch 12 (nepochopitelných) nominací na Oscara. Přirovnávání La La Landu k Moulin Rouge, to jako vážně?! Druhý zmíněný byl audiovizuálně mnohem vypiplanější, příběhově mnohem silnější a hlavně měl sympatické herce v hlavních rolích. Bezprostřední a trhlou Emmu Stone mám ráda, nikdy mi v ničem nevadila. Což se ale nedá říct o Ryanu Goslingovi - nezlobte se na mě, ale ten chlap je totální herecký dřevo. Začátek filmu na dálnici byla strojená přehypovaná nuda, potom se to celkem dobře rozjelo jak se Mia a Sebastian navzájem oťukávali a od druhé poloviny se rozjede tak utahané hořkosladké melodrama, že jsem myslela že se ukoušu nudou. Ta kýčovitá snaha o efekt a průhledná snaha dojmout diváka mi skoro celý film zkazila. Nechce se mi věřit že filmař, který má na svém kontě dynamický Wiplash, má na svědomí tento tempem nevyvážený snímek. Na druhou stranu má to pěknou kameru, zručně zrežírovaná taneční čísla a vcelku dobrou hudbu (2 písně jsou solidní nadprůměr, zbytek šel mimo mě) ale to je tak asi všechno. Humbuk kolem La La Landu šel úplně mimo mě. 60 % (29.01.2017)